Motokochání

Vše má svůj konec, tedy i náš výpad do Valach. Návrat si ale samozřejmě osladíme výletem místo pouhého a nudného přesunu k domácím krbům.

Jak známo, rád se toulám krajem za předem vybranými cíli. Když jsou to památky technické, tím lépe. Dneska ale uděláme výjimku, a budeme se tak trochu opičit po motokolegovi Fázermanovi a jeho Jitce. Z Mapsourcu se na mne totiž culí v nejbližším okolí hned několik dřevěných kostelíků a kapliček, tedy dnešní den zasvětíme jim. No a jestli potkáme cestou něco navíc, tím lépe.

Už dlouho mne zve kolega Michal Hamšík na tradiční valašské setkání motocyklistických cizozemců (převážně) na pokraji malé vísky Hovězí, východně od Vsetína. Letos, díky své, vlastní blbostí zaviněné, dovolenkové indispozici, mě přebývá mnoho dní volna a tak se není o čem moc rozhodovat. Svátky červencových patronů zemí koruny české  jsou zde a tak vzhůru na východ, starý muži!

Dnešek bude o návratu. Naštěstí i při něm se dá (stejně jako v pátek) shlédnout něco zajímavého. Tedy, jen v první části, zbytek bude už zase jen o jízdě notoricky známými a ničehož nového nepřinášejícími silnicemi.

Dnes mne čeká kroužek horama. Protože rosničkáři věští vedřince, míním se motat co nejvýše a dolů nesjíždět. Z toho vyplývá, že spíše dám přednost straně saské, kde terén klesá jen pozvolna a nadmořská výška je tudíž dostačující.

Už několik roků pořádá „můj rodný“ Jawaklub společný motovíkend jen a pouze pro své členy. Motivem je poznávání pohraničních hor. Začalo se v Orlických, v Deštném, před čtyřmi roky. No a shodou okolností to byl první a zároveň i poslední víkend, kterého jsem se mohl zúčastnit. Harrachov i Stráž pod Ralskem proběhly, aniž jsem se zúčastnil. Letos jsem pro kolegy zařídil hory Krušné, dostal jsem od svého spolužáka a kolegy v lavici gymplu tip na hotýlek nad Nejdkem.