Den druhý
Včerejší strategická diskuze o dalším směřování přinesla rozhodnutí opustit zámysl dojet na Mazury. Kalkulace je jasná, čtyři dny přesun tam a zpět s výsledkem pouhého jednoho dne v oblasti. Tedy docela blbý poměr náklady – výsledek. Pánové totiž musí být děj se co děj v neděli večer doma aby se mohli věnovat pracovnímu procesu.
Zaplatíme si zde ještě jednu noc a nalehko vyrážíme na okružní výlet s ersatz cílem Przemyśl.
Jako první zastavení si dáme Stryżów, druhý železniční úkryt Adolfova vlaku nebo štábního vlaku vrchního velitelství wehrmachtu (49°52'13.925"N, 21°48'42.616"E, https://www.strzyzow.pl/eng/pages/tunel, https://kvh-mirotice.webnode.cz/kde-se-ukryval-hitleruv-vlak/.
Hrbolatou cestou od místního nádraží (ve stopě bývalé koleje) dorazíme k ústí tunelu zrovna když jej opouští školní výprava. Slečna průvodkyně je propouští a ihned se věnuje nám, sotva stačíme zabezpečit motorky. Bundy si necháme, v podzemí je užijeme.
Od minulé mojí zastávky zde se prohlídkový okruh rozšířil, jdu tedy na prohlídku s kolegy.
Na rozdíl od včera navštíveného úkrytu zde projektanti využili přírodu – tunel prochází pod Górou Žarnowskou, kterou původní trať obchází údolím řeky Wisłok. Oproti klasickému železničnímu tunelu má tento poněkud zvětšený průřez a je doplněn pomocným tunelem a technickým zázemím, jehož část leží na povrchu naproti ústí přes koleje. My jsme se do něj dostali „stylově“ podzemní cestou za mírné ekvilibristiky v sestupové části.
Prohlídka nám zabere tak hodinku a půl. Poté jsme se ještě pokoušíme zajet k druhému ústí, ale nezadařilo se díky pracem na místní komunikaci. Tak se alespoň na výjezdu z města zastavujeme u památníku osvobozovacích bojů v roce 1944, tvořeném nápaditě polem původního železničního mostu a betonovým soklem se sovětským protitankovým kanónem.
Další cesta pokračuje malebnou vedlejší silničkou do Niebylce, kde se na hlavní dáme vpravo. „19“ ka je poměrně frekventovaná, což je na druhou stranu pozitivní ve vyšší hustotě občerstvoven. Jednu z nich (U Izy, 49°49'54.843"N, 21°52'56.239"E) operativně využíváme na popolední občerstvení. Jako obvykle na našich cestách je to polévka a pití, na „plnohodnotný“ oběd se necítíme. Honza mírně protestuje proti zdejší rajské („pomidorowa“), co nám všem trochu vadí je zmatený způsob objednávek a následného dodání. Ale asi místní zvyk a obyčej, zdejší jsou obslouženi daleko rychleji.:-(.
No nic fatálního, halt posedíme o chvilku déle a razíme.
Hlavní silnice nás dovede až do Domaradze, kde ji opouštíme vlevo. Cesta se stane mnohem malebnější, prodírá se hustými lesy a posléze vystoupá na hřeben. Jede se fajn, je na co koukat, není to typická polská placka, díky bohu.
Z hřebene se postupně spustíme do otevřeného údolí Sanu. Za kruhákem v obci Bachórz si všimnu po pravé straně nějaké odstavené železniční techniky. Probudí se ve mně šotouš a (podle úmluvy že když se něco zajímavého uvidí, má se zastavit) odbočuji na prostranství u nádražní budovy. Mikeš za mnou, za chvilku se vrátí i Honza a jsme komplet.
Zdejší dráha Przeworsk – Dynow (Bachorz 49°50'7.093"N, 22°14'42.851"E, https://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/003216-Zazitky-z-Polska-a-par-slov-o-polskych-uzkokolejkach.asp , https://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/003144-Miestna-uzkorozchodna-zeleznica-Przeworsk-Dynow/ , je jeden velký paradox. Na straně jedné klasická dráha, jejíž normálněprovozní čas již vypršel a teď jen tak tak přežívá díky turistickému ruchu, na druhé straně se zde zjevuje cosi neobvyklého. Tím je svrchní stavba hlavní koleje - zbrusu vyvedená, nové pražce, štěrkové lože září novotou, kolejnice taktéž sotva vyšlé z válcoven. Hmmm, zřejmě řádná injekce, teď jen z jakého rozpočtu? Tipnu si na EU:-). Dokonce (jak později pozorováno) i přejezdy jsou vyvedeny „v plné palbě“, tedy automatické šraňky, výstražníky, jako na koridorové trati:-).
Nějak se ale nemohu dopátrat jízdního řádu, takže jenom prošmejdím zdejší sbírku muzeálních vozidel a vrátím se k moto a kámošům čekajícím až skončí můj šotovýtok.
Na pevnou zemi nás vrací navigátor Honza s věcnou připomínkou že do Przemyslu je to ještě tak hodinka a půl no a je ke třetí. Ergo kladívko tedy na fortifikační militárie by zbyla tak hodinka a poté skoro tři hoďky na návrat na bázi.
No, zdá se že i dnešní ersatz POI se vzdaluje do nenávratna. Tak proznoumáme místní tabuli s atraktivitami okolí a Mikeš navrhuje návštěvu nedaleké zámecké zříceniny v Dąbrowce Starzeńske.
Ok, odsouhlaseno, jedeme. Krabka nás vede po levém břehu Sanu do Dynowa. Zabočil bych ke koncové stanici, ale neodvážím se neb předpodkládám že by se další šotozastavení nesetkalo s kladným přijetím.
Přejedeme most, kousek po protějším břehu a jsme v cíli. Identifikovat místo kde ležel bývalý zámek není těžké a za chvilku odkládáme stroje vedle zdejšího moderního kostela a neobvyklé zvonice.
Zámek z šestnáctého století (49°46'53.649"N, 22°14'6.925"E,https://pl.wikipedia.org/wiki/Zamek_w_D%C4%85br%C3%B3wce_Starze%C5%84skiej , http://www.bliskiesercu.dynow.pl/pl/ruiny.html ) byl až do konce války normálně používán. První ránu mu dala Rudá armáda, když obsadila pravý břeh Sanu, poté jej vypálili banderovci z UPA při poválečných strkanicích, no a zbytek dokonala příroda, místní obyvatelé a čas. Dneska ze zámku zbyly pouhá torza původních bašt a sem tam zbytky zdiva, naopak zcela dochované je okolí se vzrostlými stromy a zámecká kaple, stojící v rohu areálu. Místo je to zajímavé a má svého ducha.
Čas se nachyluje a máme před sebou ještě nějaký ten POI, tudíž se vydáme proti proudu Sanu. Krabka nás dovede až k přívozu přes řeku. Prám je na druhé straně, na boudičce sice plandá polská vlajka aje jinak se tam nehne ani noha. Zdá se že převozník chrní nebo se vzdálil z pracoviště. Po chvíli čekání navrhnu popojet kousek zpět k mostu, návrh je přijat a zrealizován.
Obloukem se odvrátíme od údolí Sanu a stočíme se na severovýchod. Údolí je zde poměrně hustě osídleno, takže se spíše posouváme nekonečnými obcemi než jedeme jak by bylo libo. Objedeme Brzozów a kousek za ním zastavujeme ve Starej Wieśi u jezuitského kláštera (49°42'48.431"N, 22°0'51.426"E). Ne že by se z nás lusknutím prstů stali praktikující křesťané, ale v klášterní zahradě je rozhledna:-).
Protože je u kláštera značný ruch, zůstávám u strojů a kolegové zmizí v zahradě. Krápne na mne pár kapiček, na jihu je docela tmavo, ale nic z toho nakonec není. Po chvilce jsem vystřídán a mohu se také ponořit do klášterní zahrady. Je koncipována ve stylu biblického Starého zákona a jeho příběhů. Rozhledna má (podle mé domněnky) symbolizovat babylónskou věž (jmenuje se Babel). Zajímavá myšlenka, na mne ale zahrada působí trochu vyumělkovaným až bombastickým dojmem, taky to asi stálo dost chechtáků. Ale co už, církev katolická s fondy problém nemá….
Temní mračouni mezitím naštěstí odtáhli bokem naší přesunové trasy. Popojedem a najednou pic ho, déjà vu jako poleno. Mohutný moderní kostel na stráni vpravo, areál gotického dřevěného kostela vlevo, obec Blizne, tak tady už jsme sakra byli! (49°45'2.203"N, 21°58'34.571"E)….. Jo, Polsko s Honzou roku 2015, cesta k Mazurům https://motokochani.estranky.cz/clanky/dovolena-2015/polsko-kolem-dokola-2015---den-druhy.html
Zastavíme na parkovišti jako minule, kluci jdou k tomu dřevěnému, já spíše lelkuji u motorek, kostelík jsem si minule prolezl do sytosti.
https://en.wikipedia.org/wiki/All_Saints_Church,_Blizne
Čas nepostojí, takže už nám nezbyde nic jiného než zamířit do Frysztaku. Dá se říci, že v podstatě uzavřeme okruh a ze Stryżówa se vracíme do ubytka ve svých ranních stopách. Pouze Honza se oddělí a zamíří rovnou do frysztacké Biedronky pro catering.
Večer jako obvykle, nejprve večeře v kuchyňce a poté pivánko na lavičkách. Kolem korzují mlaďounké lehce oděné sportovkyně, ve stařících vygenerují občas nějakou tu hříšnou myšlénku – u nich však zvostane:-) No nic, jdeme spinkat…..
Fotografie
