Motokochání

České Středohoří ve full color.

Poslední víkend v „letním“ času. Předpověď je velice optimistická, nicméně v noci z pátku na sobotu leje jako z konve. „Tvrdé jádro“ naší skupinky motocestovatelů je domluveno na relaci v sobotu ráno, jestli tedy GO nebo NO GO. Již předem je omluvena jediná květinka kolektivu Eva, neboť polehává a posmrkává. Je to naštěstí jen obyčejná rýmka, čínský zmrdík se jí vyhnul obloukem.

Sobota ráno, po páté mne neodbytně staví na nohy „volání přírody“, venku ještě padá voda shora dolů. No tak to jdu na chvilku zaspat.

Po sedmé již neprší, ale mokro a zataženo od obzoru k obzoru. Pohled na meteoradar ale hlásá, že nečas odtáhl kamsi k východu, takže naděje.

Série telefonních relací a verdikt zní – 10:30, pumpa ŐMV na počátku D8. V poklidu sbalím těch pár drobností plus něco do volátka (šílený plukovník nás zbavil oblíbeného stravovacího módu), no a je čas razit.

Venku jasno, azzuro takřka středomořské, je i docela teplo na tuto dobu. V poklidu odbručím na treffpunkt, kde doberu palivo, Jindra již je zde. Po chvíli dorazí i zbytek (Honza a Zdeněk), takže jsme komplet a razíme.

První část je ryzí rutina po staré teplické až za Veltrusy, kde odbočíme vlevo, protáhneme se sérií zatáček u Hleďsebe a je tu rovinka do Velvar. V nich uděláme vlevo v bod a místní komunikací se dohrabeme do Velké Bučiny. Na jejím konci končí i asfalt, dále polňačka, po nočním lijáku značně rozmoklá a blátivá. Nemaje obuty špunty musím velmi katolicky, bo každé prudší přidání plynu má za následek tanec zadního kola. A že by se mě chtělo ustlat si do bahýnka, to se mi tedy nechce, už jenom proto že bych byl pro srandu kolegům i náhodným kolemjdoucím. Tudíž pozvolna vyvrčím na planinu a k rozhledně je to už celkem pohoda, i když, bacha je nutno dávat pořád.

Ale kde je zbytek? Nějakou dobu trvá než se objeví na obzoru, a i zde jsou nějaké zádrhele. Když konečně dorazí, je objasněno – inu Honzova zadní guma by svým slickem byla vhodná tak na Masarykův okruh, ne tak na rozměklou a blátivou polňačku.

Rozhledna Radovič (jmenuje se po zdejším kopci)

http://rozhledny.webzdarma.cz/radovic.htm

je sympatická nižší kovová rozhledna s dřevěnými prvky. Navíc, těží z umístění. Ač je vrchol nevysoký, tak je z něj vynikající rozhled hlavně severním a západním směrem. Díky nočnímu přechodu fronty je vyfoukáno a čistý vzduch umožňuje fantastický rozhled na České Středohoří a pásmo Krušných hor na vzdáleném obzoru. To vše podmalováno pestrobarevným podzimním vegetačním krytem. Zelená, několik odstínů žluté a hnědé, prostě pastva pro oko. Sluníčko svítí tak akurát, na obloze pár obláčků, aby nevzniklo fotografy neoblibované „plechové nebe“, jedním slovem paráda.

No a protože je víceméně poledne, tak ti z nás, kteří snídali brzičko, se vrhnou na své vezené zásoby a ukojí tělesné schránky.

Když nasytíme těla i duše, je čas popojet. Přes Velvary se zvolna schnoucími okreskami dohrabeme do Roudnice nad Labem. Zde na západním okraji města zůstala řízením osudu památka na spletité doby před druhou světovou válkou. Řopík 114-46

https://www.ropikroudnice.cz/

u výpadovky na Podlusky nebyl vyhozen do vzduchu jako jeho kolegové (důvodem byla blízkost zástavby), ale „pouze“ prolit betonem a kamenivem a ponechán osudu. Tím pádem jej bylo možno uvést do původního stavu, o což se postarali zdejší „bunkráci“. A jak se můžeme přesvědčit na vlastní oči, povedlo se (tedy z exteriéru….).

Místo mne zaujme „souzněním“ barokní kapličky, prvorepublikového bunkru, ocelových ježků a překážek z ostnatého drátu, originální ocelové silniční uzávěry a repliky hraničního sloupu, to vše zasazené mezi vzrostlé stromy. Dojem kazí pouze „chrámy konzumu“ přes silnici…..

Přestávku opět využijeme na lehký catering, poobědváme zde Honza a já.

Pokračujeme přes Doksany, za nimi objedeme Terezín ze západu a přes Labe šup do Litoměřic. Z nich hned vyjedeme první odbočkou dále na sever. Kvalitní okreska neustále stoupá mezi kopce, vlní se malými vesničkami, lesíky a loukami. Provoz takřka nulový, jede se fantasticky se sluncem nad hlavou i v duši:-).

Poslední stoupání nás zavede do sedýlka nad osadou Pohoří, nad nímž je Lucemburkův kopec s patrnou rozhlednou.

http://rozhledny.webzdarma.cz/malecov.htm

Plné parkoviště naznačuje, že Češi nuceně vyměnili procházky obchodními centry za procházky do přírody:-). No nic, zaparkujeme u uzavřené hospůdky (v jejím okně výmluvně září hřbitovní kříž) a vydáme se k rozhledně.

Naštěstí, je to pouhých dvě stě metrů, i když řádně do výšky po kluzkém podkladu z bláta a mokrého listí. Tohle bychom na motorce nedali ani omylem….

Vyfuníme k rozhledně a následně i na její vrchol. Rozhled je vskutku parádní, České Středohoří jako na dlani v 360^o. Letos otevřená rozhledna voní novotou, a dobře že projektant myslel na životnost a nechal oplechovat všechny vodorovné trámy.

Ještě chvilku dole u motorek pokecáme, ale čas nelze zastavit, takže co se zbytkem dne?

Zdeněk vzhledem ke vzdálenosti svého bydliště volí cestu k domovu, pražský zbytek se rozhodne pro návratovou trasu přes Zubrnici a Lovečkovice.

Takže se rozloučíme, ještě spolu sjedeme do labského údolí, kde Zdeněk vlevo a my vpravo. V Malém Březně opouštíme největší českou řeku a začneme stoupat údolím Lučního potoka přes Leštinu do Zubrnic. Naším cílem je nádraží Zubrnické muzeální železnice ve svahu nad obcí

https://www.zubrnickazeleznice.cz/

Poslední motorák právě odjel, takže je tu víceméně liduprázdno, což mně vyhovuje. Pobudeme zde čtvrthodinku, zaregistruji změny oproti loňské návštěvě, jakož i položené koleje směrem k Lovečkovicím. Pánové ze spolku se opravdu činí….

https://www.jedemdal.cz/

Pár kilometrů a jsou tu Lovečkovice, odbočíme k bývalému (a za pár let zase obnovenému, tedy možná…. :-) nebudu zacházet do podrobností :-))) nádraží, abychom se mrkli, jak to pokračuje tady. Jo, i zde je mírný pokrok vidět, i když v samotném nádraží stále bydlí stávající majitel.

http://www.obecloveckovice.cz/minimuzeum%2Dloveckovice/ds-4857/p1=6359

Je po čtvrté, vidět je tak do šesti, tedy definitivně obracíme přední kola směrem k matičce měst. Pozvolna se spouštíme jižními svahy Středohoří k Labi, v Hoštce se napojíme na hlavní silnici směrem na Mělník. Ještě si za Hoštkou odskočíme na chvilku k Labské vyhlídce

https://mapy.cz/zakladni?x=14.3278151&y=50.4744374&z=17&source=base&id=1920799

odkud je docela zajímavý výhled na meandr řeky s Řípem na obzoru.

Tím končí dnešní výlet, zbývá jen opět rutinní přejezd kolem Mělníka a Neratovic k rodné hroudě.

Na tu všechnu bídu kolem to byl docela slušný a hezký výletík. Hlavně přálo podzimní počásko, žádná krizovka a fajn zážitky. Díky, přátelé….