Motokochání

Dnes opouštíme Frysztak a nastoupíme pozvolnou cestu na západ, zhruba řečeno podél polsko – slovenské hranice s tím, že se obloukem vyhneme Zakopanému. S ním má každý z nás hlubokou negativní zkušenost.

Bohatá snídaně, poté mnou značně neoblibované balení. I když, spíme „v peří“, takže toho balení není zase až tolik. Přesto činnost u mne nepopulární.

Před desátou opouštíme ubytko, celá jeho dámská část nám na rozlučku mává jako o život. Hmmm, předtím se tvářily jakože neexistujeme, co to? No, na to asi už nepřijdeme:-), pozdě se holky snažej….

Nejprve trocha přesunu. Objedeme Jaslo (tohle město možná něco řekne tomu, kdo ví trochu více z dějin vojenských operací druhé světové války se vztahem k československým zahraničním jednotkám) a hlavní „28“ nás neustále posouvá širokým údolím mezi kopci Nízkých Beskid na jihu i severu.

První zastavení je na doplnění paliva a obligátní kafe u pumpy BP v Bieczi (49°43'29.480"N, 21°15'31.866"E). Od ní už je to jenom chvilka a přijíždíme do Gorlice.

Staré a historicky významné město, založené v polovině čtrnáctého století, se po prvním dělení Polska (1772) dostalo jako součást Haliče do područí rakouského císařství. Následná doba znamenala pro město a okolí prosperitu. (Na čem byla založena, poznáme za chvilku).

V roce 1915 se zde odehrála mohutná ofenzivní operace rakousko-uherské armády a armády německého císařství, která zatlačila Rusy na východ. Příští jaro naopak Brusilovova ofenziva převálcovala německo-rakouská vojska, město tak po několikerém přechodu fronty doznalo značných škod. 

Za druhé války připadla Gorlice německému záboru, z něhož byla osvobozena až roku 1944. Konec vsuvky….

Promotáme se středem města, z něj stoupáme do kopců ulicí Krakowskou čtvrtí Magdalena. Cesta se zužuje, ztrácí asfalt, šotolinka se táhne traverzem svahem až se před námi vyloupne dřevěná věžovitá stavba. Jsme u cíle, nevím co to vlastně zde je.

Až po zaparkování a letmému obhlédnutí vchodu je jasno – jsme u skanzenu těžby ropy Magdalena (49°39'15.108"N, 21°8'6.163"E, https://pl.wikipedia.org/wiki/Skansen_Przemys%C5%82u_Naftowego_%E2%80%9EMagdalena%E2%80%9D_w_Gorlicach ,

https://www.gorlice.pl/pl/346/0/gorlice-na-karpackim-trakcie-naftowym.html 

https://www.gorlice.pl/pl/379/0/skansen-naftowy-na-magdalenie.html ).

Motorky jsou hezky ve stínu mohutného stromu, profukuje svěží vánek, takže se v pohodě a nezpoceni dáme do prohlídky. U vstupu nikdo není, tak halt samoobsluha. Procházíme kolem různých strojních těžebních reliktů, na lidskou přítomnost narážíme až uprostřed areálu, kde posedává u kasy starší průvodce a na okamžik se zde mihne i jeho partnerka.

Pán nabídne prohlídku, diskutujeme jazyk ale hned je jasno. Průvodce umí pouze polsky, takže poprosíme ať mluví pomaleji (Poláci obecně žvatlají rychleji než to naše smysly zvládají), no a vida, jde to.

Vydáme se na prohlídku, je nám vylíčeno jak samotné počátky, těžby v „kopalniach“ což byly víceméně jámy v místech přirozeného vývěru ropy ze skalního podloží. Olejovitou surovou kapalinu jímali do sudů a na povozech ji rozváželi po okolí jak blízkém tak i vzdáleném, surová ropa se vozila až do Vídně. 

V počátcích se ropa používala především jako impregnace a mazadlo. V polovině devatenáctého století místní učenec Ignacy Łukasziewicz objevil princip rafinace surové ropy na jednotlivé frakce. Tehdy byl nejdůležitějším produktem petrolej, využívaný v lampách k osvětlení jak vnitřních, tak i venkovních prostor. Příznačné je že první systém vnitřního osvětlení petrolejovými (tehdy známým jako „parafin“) lampami byl na základě Łukasziewiczova projektu spuštěn roku 1853 ve lvovské nemocnici. A od té doby význam ropného průmyslu jen a jen stoupal (pro nás motorkáře naštěstí:-))). Konec vsuvky.

Prohlídka nás vede chronologicky od samotných počátků těžby přes první rafinace až po průmyslovou těžbu pístovými čerpadly na jednotlivých vrtech tak, jak ji známe víceméně dodnes.

Pan průvodce se drží dohody, mluví pomalu a zřetelně a tak díky příbuznosti našich jazyků mu rozumíme skoro vše. Když nerozumíme, ozveme se a pak již rozumíme:-).

Prohlídka zabere necelé dvě hodinky, a oceňuji snahu průvodcovu vyhovět cizincům. Sdělené bylo velmi zajímavé a obsažné a popravdě, o prvenství gorlické olejové pánve v historii ropného průmyslu se dozvídám zplna až zde. A jen doufám, že se dnešní klimatičtí aktivisté o zdejším skanzenu nedozvědí…… asi by jej zapálili, šmejdi.

Zaplatíme, srdečně se rozloučíme a vystoupáme zpět k motorkám. Je čas popojet.

Obloukem přes kopečky se vrátíme zpět do údolí řeky Ropy (příznačné:-) . Moc dlouho nejedeme, za chvilku své stroje odstavíme v Szymbarku.

Parkujeme ideálně. Na jedné straně renesanční zámek šlechtického rodu Gladysů (49°37'14.963"N, 21°5'41.161"E, https://muzeum.gorlice.pl/oddzialy-muzeum/osrodek-konferencyjno-wystawienniczy-kasztel-w-szymbarku 

https://www.hrady.cz/zamek-szymbark-zachovaly/texty?tid=6537&pos=1000 ),

přes ulici se rozkládá areál skanzenu Wsi Pogórzańskiej (49°37'19.646"N, 21°5'45.318"E,

https://narowery.visitmalopolska.pl/sk_SK/obiekt/-/poi/szymbark-skansen-wsi-pogorzanskiej ).

Shodneme se, že na vnitřní prohlídky pečeme, tudíž hezky na střídačku prolezeme park kolem zámku a přes plot si prohlédneme i skanzen.

Zámek/zámeček je hezkou ukázkou transformace francouzského kastelu do renesančního Malopolska. Stavba by chtěla lehkou údržbu, park i okolí je udržováno, takže víceméně fajn co se exteriéru.

Skanzen žije, uvnitř proudí školní výpravy a jeden ze zaměstnanců naproti nám impregnuje dřevěný krytý plot. Nespěchá….proč taky…..

Časné odpoledne, kulturní část dne jest skoro naplněna, co je třeba naplnit jsou naše volátka. Takže se vydáme vyhledat catering.

Usoudíme, že futráž najdeme spíše v okolí Gorlice, takže dáme čelem vzad a vracíme se ve svých stopách. Nakonec se podaří najít restauraci Tarasowa v Ropici Polskiej (49°38'36.355"N, 21°8'49.907"E, http://www.tarasowa.pl/ ).

Stinná venkovní terasa nás pojme do chladivého náručí, vydechneme s úlevou. Objednávka je sice poněkud zdlouhavá, stejně jako donáška (opravdu, NENÍ tady narváno), naopak jsme příjemně překvapeni kvalitou doneseného. Opravdu se ukáže, že naši polští sousedé se co se jídla týče rozhodně neodbývají:-). Takže spokojenost….

Během konzumace diskutujeme kdeže dnes spočineme. Je mi známo, že v cíli dnešní etapy, železničním skanzenu Chabówka je k dispozici ubytko (jako v západopolském a námi vyzkoušeném Wolsztynu) a tím pádem bychom tam mohli skončit.

Honza zkouší zabukovat ubytko, ale kontakt nefunguje. Pomoci se nám snaží i majitel restaurace, ale i on neuspěje a radí najít si nocleh v nedaleké Rabce-Zdrój. Tak uvidíme až tam dojedeme:-).

Hlavní silnice „28“ nás táhne dál na západ. Trochu se zasekneme v Nowem Saczu, kde nás Garmínek brutálně protáhne historickým centrem, ač zde existuje severní obchvat. Krok sun krok, alespoň si v klidu prohlédneme střed města. Posledním zádrhelem je kruhák u Dunajce, kde někteří řidiči otálí se zařazením ač by se bez problémů vešli. Že to jen natahuje fronty je nasnadě. Bohužel využít výhod moto nejde, není místo a nemáme hbité skůtříky…..

Za řekou se provoz rozjede natolik, že málem propásneme odbočku vlevo. Naštěstí, zde už se moto prosadí, takže křižovatku projedeme na první dobrou :-).

Vedlejší „969“ nás vede po levém břehu příhraniční řeky Dunajce, provoz znatelně zřídne a kopce kolem jsou výraznější a malebnější. Krátká zastávka na oddech a pokračujeme.

V Zabrzeźi opouštíme údolí, uhneme vpravo na „968“ a pokračujeme údolím říčky Kamienice. Pozvolna stoupáme, charakter krajiny se mění na horský. Překonáme sedlo Skalka a sklesáme údolím Mszanky do Mszany Dolne, kde se opět napojíme na hlavní „28“. Odklon kolem Dunajce se vyplatil, jelo se fajn a na rozdíl od tradiční polské placky bylo na co koukat.

Do cíle už není daleko. Projedeme lázeňské městečko Rabka-Zdrój a podle směrovek je jasno, že tady bychom rozhodně neměli problém se spočinutím na noc. Naším záměrem je zkusit ubytování přímo v železničním skanzenu v nedaleké Chabówce.

Asi kilometr před ním narazíme na překopanou ulici. Objet by to šlo po chodníku, kolegové to jdou prověřit. Stavebníci to nevidí rádi, nakonec ale pod jejich podmračenými pohledy projedeme :-).

Brána skanzenu otevřená, tedy zaparkujeme ve stínu. Vyrazím na průzkum, kolegové zatím budou hledat alternativu kdyby skanzen nevyšel.

Ubytovnu najdu, v tom problém není, ale nikde nikdo. Po chvilce se mi podaří dostihnout správce skanzenu v jedné z opravárenských hal. Ochotou zrovna neoplývá, nakonec se dozvím že ubytko je celé dlouhodobě obsazeno stavbaři, pracujícími na rekonstrukci nedaleké stanice. Prej ani jedna cimra není….

No takže „plán B“. Honza přes Booking objeví nejbližší adresu, Domek U Lucy, co čert nechce bychom museli jet opět přes uzavírku. Takže dáme okliku, a opět ulicí Zakopianskou k překopu. Těsně před ním vlevo do prudkého kopce, a jsme na místě. (49°35'54.492"N, 19°56'35.160"E).

Paní domácí relaxuje na terase, domluva je rychlá a jsme přijati, dokonce budeme mít i volnou garage. Opět zůstávám, kolegové sjedou pro catering.

Odtahám všechny krámy do apartmánu (podle bytné původní bydlení, nyní žije o patro výše), zaparkuji moto co nejzadějc a honem pod sprchu.

Na balkon rozvěsím propocené hadry, uvařím čaj a je zase fajně. Dorazí kolegové, zabydlí se a pak již večerní klasika. Papú a poté jen starost o pitný režim s plánováním zítřka a kecáním o všem možném. Dobrou …..

DEN DRUHÝ

DEN ČTVRTÝ