Motokochání

Vždy kolem dvacátého dubna už od roku 1962 žižkovští klubáci vyráží z matky měst, aby si po zimě dali první společný výlet zakončený večerními radovánkami, spojenými (jak jinak) s více než nemírným požíváním alkoholických nápojů. Ač obecně hromadné motovyjížďky zrovna nemiluji a vyhýbám se jim jak jen mohu, tak už z důvodů letité tradice (pro mne od roku 1981) činím pro tuhle akci výjimku. Pro svůj lepší pocit se ale poslední roky samopasuji do role "toho posledního vzadu", kde tahle moje aktivita může pomoci případným zbloudilcům a opozdilcům. Každý rok se nějaký najde....

Velikonoce sice skoro celé propršely, týden před akcí se ale Matka Země předvádí v plném jarním rozpuku. Užívám si (mimo jiné) kolaření, zatím tedy kolem komína, na delší jízdy není čas ani fyzička. Mrakopravci věští na sobotu a neděli hnusno, vlhko a nevlídno. Nicméně, znaje úspěšnost jejich věšteb, jsem prozatím v klidu. I v pátek navečer, kdy se vracím ze sauny, panuje jarní vlání a příznivo.

V půl šesté mne budí jak tradiční hydrostatický tlak, tak i bušení deště do parapetů. Pohled z okna, pak na teploměry, pět, šest nad nulou, sychravo, větrno, nevlídno, voda shora. Zapnu comp, nastartuju web, radar zobrazuje modrozeleno na střed a jih kotlinky. Trochou naděje je pozvolný posun fronty k jihu, avšak rosničkáři věští nezdobu na celý víkend.

Chtě nechtě, musím do toho vyject. Pro letošek jsem totiž na sebe vzal (zcela dobrovolně a iniciativně :-) ) úkol zajistit koupi a odvoz věnce na památník Františka Šťastného http://parkfrantiskastastneho.cz/ http://parkfrantiskastastneho.cz/fontana-borcu/ v jeho rodných Kochánkách. Což o to, zajištění není problém, v tom poslouží naše kyjská květinářka. Trochu mám strach o transport, přeci jen, vozit křehký květinový výrobek na motorce je ošidná věc. Chvilku koketuji s možností vymluvit se a vlízt do auta, pak ale v sobě tuhle kacířskou myšlenku zadusím a jdu vypáčit motorku z garage.

Samozřejmě volím Káčko, do týhle sloty ideální stroj. Ale ouha... ač jsem vše ve čtvrtek kontroloval, dnes konstatuji prázdnou přední gumu. Tak ji nafouknu, no, drží, nikde nic nesyčí, ale do mysli se zavrtá červík pochybností. Tak raději K zpět na své stání a ven jde GS. Halt výhoda dvou motocyklů:-). Tím ale budu dostávat vodu z první ruky....

Takže bohatá snídaně v tradičním anglickém stylu (tedy až na vařené rajče a fazole), pak jen těch pár cajků s sebou a pak již nezbyde než se nasoukat do motocyklového a navíc hezky nemoky. Pozitivní zjištění, po zimě se do všeho vejdu i s rezervou. Tak tedy, vzhůru do deště!

Sjedu dolů do Kyjí, zabrzdím před květinářstvím. Objednané mě již čeká, paní květinářka ochotně zabalí a fajn, věnec se akorát vejde do pravého kufru, který nechávám volný pouze pro něj. Poděkuju, zaplatím a poté již hezky přes údolí dutých hlav a Jarov na Náměstí Barikád.

Klasické místo startu (je půl desáté) zeje víceméně prázdnotou. Tam, kde pamatuji každoročně stovky motorek a jezdců, mumraj, živo a zaplněno, se krčí hlouček prokřehlých a mokrých postav navlečených v nemocích kolem třiadvaceti motorek. Kdo dorazil, tomu klobouk dolů. Škoda jen, že hosté a bývalí členové klubu hrají značnou přesilovku, pro spočítání současných členů na motorkách stačí prsty na rukou. Přivítám se s těmi nemnohými, a musím ocenit Jirku Svózu, který na své Dukně dorazil až ze Zlína. Tomu se říká "lpění na tradicích".

Jelikož v rámci rekonstrukce zmizelo zábradlí před školou, tak Préza musí zůstat hezky mezi plebsem, při dnešní účasti se z jeho proslovu stane přátelský pohovor v družném hloučku. Desátá, je čas odjet. Vedení se ujme Tomík (osvědčení vůdci zůstali doma...), zachytím odjezd skupinky a zůstali jsme tady s Prézou sami. On míří do Kochánek sám oklikou, já kvůli minimalizaci projezdu a případného poškození vezeného nákladu jedu přímou "klasiku". Jenštejn, Brandejs, Předměřice nad Jizerou a Kochánky. Sychravo, mokro, nikde skoro nikdo. V Tuřicích doplním PHM a šup k parku.

Dle očekávání jsem tady první, chvilku za mnou dorazí Préza a zanedlouho to zahučí a prokřehlá tlupa je tady. Nejprve vybavíme obřad kladení věnce, samozřejmě nekonformně, ale žádné vylomeniny:-). "Klademe" předem neohlášeni, tak doufám, že majitel parku zde náš věnec ponechá. Naší povinností bude se zde po čase zastavit a už omšelou výzdobu odstranit. Asi to zůstane opět na mně.

Půlhodinka ve vyhřáté hospodě prospěje, horké nápoje a polévky posunou náladu trochu výše. Dokonce zazní hlasy z davu, co takhle tady zůstat, pro to málo jsou zde kapacity dostatečné :-). Samo to není myšleno vážně, tak hrozně zase venku není.

Tudíž hezky ven a do sedel. Naštěstí přestává souvisle pršet a silnice zvolna osychá, kaltna ale je pořád, a pocitovou teplotu tlačí dolů prudký protivítr. Ale co, jedem. Zde se od nás neplánovaně oddělí Tonda, který beze slova vysvětlení se rozloučí s tím, že míří za Božkou do Vrbaťáku, ač bylo dohodnuto, že absolvuje celou trasu a vrátí se na rodnou hroudu až zítra.

Vymotáme se na planinu nad Jizerou, v Chotětově dáme pod Prézovým velením první dnešní smyčku obcí :-), načež zamíříme na Mšeno. Když se blížíme křižování s hlavní Mělník - Mladá Boleslav, zpozoruji Jirku Racha, jak zajede na okraj před křižovatkou a zastavuje. Z předku motorky se vznáší bílá pára nebo kouř, hmmm, takže problémek je na světě.
Zastavuju, načež mi Jiřík sdělí, že mu přestala brzdit přední brzda a z hadičky mu stříká brzdovka na vejfuk, proto tedy ta pára. Po chvilce míní, že se na to mrkne sám - buďto povolený spoj a pak jej dotáhne, nebo to bude trhlina a pak to obrátí domů a dojede jen na zadní brzdu. Mně k tomu nepotřebuje, takže mám jet za davem.

Ok, loučíme se a jedu. Ti předem mnou už dávno zmizeli, takže rezignuju na dohánění - bylo by to o hubu a stejně je za chvilku Mšeno a polední pauzička. Tam je URČITĚ dojedu:-).

Úsek až před Mšeno je z těch malebných, silnička se zbrusu novým povrchem sestupuje na dna údolí a šplhá se zatáčkami opět nahoru kolem pro Kokořínsko typických pískovcových skal, malé obce s tradičními roubenkami, docela pastva pro oko i motojezdecký zážitek. Právě pro tuto kombinaci mám zdejší kraj rád. Nespěchám, jedu si "tu svou" a vychutnávám si (v rámci možností) syrový půvab dnešního uplakaného dne.

Mšeno, náměstí, peloton je přesně tam, kde jsem ho očekával, před restaurací U zlatého lva . Mnou oblíbená a několikráte vyzkoušená, vždy k plné spokojenosti. Tak doufám, že to i dnes bude stejné.

Zase až tak moc mi neujeli, dost lidí je ještě venku a chystají se dovnitř. Zamknout motorku, popadnout blembák a šup dovnitř, do teplíčka. Díky "počtu" účastníků se v pohodě vejdeme, zabereme tak sotva půlku hospody. Prim tady hraje grupa mírně rozeřvaných kotlíkářů, hrnoucích do sebe pivko za pivkem. O nás, vyklidněných motorkářích, skoro nikdo neví :-).
Zabereme stůl s Kabelíky a Pupem. Čilá obsluha neprodleně donese žádané - máme stejný vkus: čtyřikrát svíčkovou, čtyřikrát Birella. Opět se mi potvrdí, že zde vaří hotovky na úrovni, chutné, cenově i množstevně tak akurát. Kdo pojede kolem o polednách a zabrousí sem, neprohloupí.

Po hodince a půl, nasyceni, spokojeni a zahřáti se vyhrneme ven na odpolední etapu. Venku je stejně jako dopoledne, tedy žádná velká sláva.

Mšeno se nám podaří opustit až napodruhé, neb Préza dá opět kroužek městečkem, kolem místních lázniček. Je pravda, že normálně by sem člověk nos nestrčil.

Přes kopec do Ráje a pak dál směr Dubá, po dohodě jsme vynechali "lalok" přes Kokořín, inu chlad a vlhko nesvědčí kochacím zajížďkám. V Dubé odbočíme na Doksy a hned v první obci Vrchovany vlevo na okresku do Chlumu. Tam chce Préza zajet a ukázat kolonu bývalé Zimníkovo partnerce Motyce, která se sem po jeho odchodu za duhový most přestěhovala. No, okreska je dosti silné slovo, tankodrom by byl daleko přiléhavější terminus technicus. Copak já na GS, ale ti na přešlechtěných plnokrevnících, tady si sosnou.
No ale vše končí, i tohle trápení strojů i jezdců. V Chlumu opět dáme kolečko vesnicí, Motyku nenajdeme a tak hybaj do Úštěka. Zavěsím se na konec pelotonu za Karlose na Jawě, čímž si hlavně čichově připomenu léta dávno minulá. Samozřejmě jeho Jawka v členitém profilu moc peloton nestíhá, lehce se od jeho konce vzdalujeme. Ale nešť, cíl i trasa je známa, tak vo co go....
Popravdě, začínají na mne působit ti dva Birellové, zunknutí u Lva. Volání přírody mne nekompromisně odstaví, čímž samozřejmě zmizí i Karlos. Do dalšího postupného cíle tedy jedu opět samotinek, podle svého, a užívám si vejletíku v rámci možností a klimatu. Naštěstí už silnice definitivně oschly, jen ten protifukéř prudí i nadále. Zaklikatím se podél Ostré a údolí Helfenburku a je tu Úštěk, historické náměstí. Eh, nikde nikdo, jen osamocený Lukáš tu stojí vedle motorky. Sakryš, kam se všichni poděli?

Nakonec vysvětleno - bylo nutno sjet z trasy a zajet k pumpě, protože opět někdo podcenil stav paliva. Je zajímavý, že vždycky se najde exot, který kašle na včasné dotankování a tyhle věci řeší až nastanou, tedy pozdě. Že tím víceméně zdržuje a prudí ostatní, je těmhle lidem jedno, přičemž o polední pauze je na natankování času habakuk.

Takže jsme zase komplet, opět prokřehlí, zní jednohlasný názor že honem rychle za nosem do cíle, do tepla, do hospody.... Vynecháme zajížďku přes Levín a víceméně nezajímavými hlavními silničkami se spustíme do Roudnice nad Labem.

Do hotelu dorazíme dříve než naše ubytovatelka Lenka, bez které nedojde k rozřazení na pokoje. Takže jen nemoky dolů a šup do teplé restaurace, zahřát se studeným pivem:-).

Ubytování posléze proběhne bez problémů, převlíct se do občanského, oznámit domovu že hlava rodiny je OK a funkční, a je pomalu čas na večeři. Ta opět nezklamala, naopak, pochutnali jsme si jen což.

Rozepisovat se tady o celém večeru nemá smyslu, Jawáci jsou konečně skoro kompletní (halt většina dorazila dvoustopě, srabové), takže tradiční průběh. Vyzkouším si konzumaci pivka po "malých", dobrý, asi se na to přeorientuji. Obsluha se sice trochu víc naběhá, ale pozoruju, že v této volbě nejsem sám. Trocha té oficiálnosti v podání Ozzyho, a pak již vzhůru do horečky sobotní noci.
O půlnoci usoudím, že dost, a vytratím se do tmy našeho pokojíku. Hygoška a zavrtám se do peřiny, konec dobrý, všechno dobré :-).

Ráno je s čistou hlavou a bez sekundárních následků. Takže ošplouch a na snídani. Chutná česnečka a švédský stůl, to pravé pro silnou a vydatnou snídani, na kterou jsem zvyklý. Ještě si vyzkouším klubový alkotester, samozřejmě u mně 0,00. Ne tak u některých kolem, padají půlpromilové i vyšší hodnoty. Někdo ještě po závěrečné pařil v místní diskošce, tak teď bude nad kafem čekat, až doodbourá.

Zabalím si to málo, nastrkám to na mašinu, pá pá a jedu. Nejprve jsem měl představu, že dám celodenní výlet, ale zima, windy a občasná přeprška mne přiměje k prostému návratovému módu.

Ten si alespoň zpestřím návštěvou POI, které se mi nabídnou při cestě. Prvním u nich je astroláb, stojící v parčíku před základní školou obce Houšťka . Dopoledne, nikde nikdo, tak si to v klidu obejdu a nafotím, než se vydám na další cestu. Ta mne vede po hlavní podél Labe kolem Štětí, víceméně známá, takže nic nového.

Za liběchovskou pumpou odbočím k další zajímavostí, hraničnímu sloupu tří bývalých krajů království Českého za Rakouska - Uherska. Dříve stával hned u silnice, po poškození byl posunut mezi cestu a železniční trať. Docela hezké a zajímavé místečko, přes trať je jako na dlani jez a zdymadlo Horní Beřkovice. Chvilku se toulám okolo, fotím a vychutnávám lokalitu. Je to tady trochu v závětří a dokonce vykoukl pupenec, že by se přeci jen dalo odbočit někam výletem?

Popravdě, za Mělníkem se situace dramaticky mění. V zrcátkách vidím vysokou tmavomodrošedou stěnu, jak se docela svižně blíží. Mažu přes Neratovice nach hause, ale sněhový blizzard je rychlejší. Setmí se jako v osm večer, ostrý vítr, vzduchem vodorovně sviští vločky jako pingpongové míčky. Ale co už, Vinoř, Satalice, dyk jsem skoro doma, zatnout zbytky zubů a jedem.

Jakmile doma vjedu do vrat a definitivně zastavím, je vánice kdesi pryč, a když tlačím moto do garage, svítí sluníčko a jeho jas se třpytí v tajících chuchvalcích dubnového snížku. Inu, apríl....

Takže bar, panáček na uvedení organizmu do provozní teploty, převlíknu se do dílenského a ke věrnému stroji, vypustit ještě horký motorový olej. Výměna před sezónou je nutná a žádoucí.