Motokochání

Jak jistě každý fanda motorek zaznamenal, týnecká Jawa se konečně letos pochlubila s novou 660kou, Sportardem. Tento stroj skoro každého nenechal chladným, emoce kladné i záporné se střídají jako počasí na apríla.

Po předčasném návratu ze své nepříliš úspěšné dovolené mě v poštovní schránce přistál malý leták, zvoucí na prezentaci celého současného sortimentu, který Jawa na tuzemském trhu nabízí, samozřejmě včetně vlajkové lodi Sportarda. Stejné se objevily na barpultu našeho klubu jen dva dny před termínem pražské akce. Kupodivu, na žádném motowebu o tomhle nebylo ani zmínky, takže v hloubi duše mi trochu zahlodalo.... vždyť kdo dnes není na webu, jako by neexistoval, že.

Sobota se vyklubala do krásy takže je rozhodnuto. Po lehkém obědě sedlám své praenduro a za necelou půlhodinku už zahýbám na prostranství u (mně tak z mládí důvěrně známých) strahovských kolejí ČVUT.

Klasika, stánek se statickou expozicí, hned vedle pak jsou připraveny motorky pro jízdní testy. Nejprve se tedy věnuji „statice“ s fundovaným doprovodem starého kamaráda Zdeňka Rainera. Vstřebávám technické i další informace a podrobně si prohlížím vystavené stroje. Znaje podrobně Jawy za těch dvacet let, co jsem se na nich pohyboval, už tak nějak vím, kam se kouknout a vidět. A jo, jsou to ty známé Jawy.... Po pravdě, úroveň zpracování je lepší než pamatuju z dob dohnívajícího socialismu, na stranu druhou tu občas nelícuje plast, tam visí nevzhledný konektor. Sumasumár, je vidět jistý pokrok, ale zlepšovat ještě je co, a ne že ne.

Tohle však neplatí pro zbrusu nový motocykl. Ten sice zcela prvoplánově navazuje na 650, při přímém srovnání je na první pohled patrno, že tohle už je motorka vyšší třídy. O designu se nebudu zcela záměrně zmiňovat, co se nelíbí jednomu, naopak zaujme druhého, a vice versa... Provedením už tahle Jawa může zapadnout mezi podobné motorky stejné technické i cenové třídy.

A je tu čas na projížďku. Moc si od ní neslibuju, při kroužení po parkovišti toho zrovínka moc z motorky nepozná ani školený stuntrider, natož řadový motocyklista jako já. Tak jenom tohle: spojka trochu tužší, řazení přesné a citlivé, brzdy zdá se nemají chybu, motor reaguje adekvátně a neprodukuje nic nevhodného, posaz přirozený, při ostřejším zatáčení má mašina lehkou snahu „padat“ do zatáčky. Ale, kdovíjak tohle bude vypadat při vyšších rychlostech. Halt na fundovanější názor si počkám, až bude ta možnost protáhnout Sportarda okreskama...

A když už jsem tady, tak si zkusím i další nabízené stroje, tedy kromě padesátky Robbyho. Na něm bych vypadal jako „medvěd od Berouska“, což, jak jistě uznáte, by mohlo citlivějším divákům připravit lecjaká duševní traumata.

Dvěstěpadesátka, kterou pohání časem vyzkoušený ex-Hondí agregát (pramáti CB 250), tak to je motorka, která mě osobně nejvíc připomíná dobře známou klasickou „třiapůli“ řady 634/638/640. Však taky rám a některé další komponenty mají v této řadě předky. Motorka je to kupodivu lehká, ovladatelná, pro čundrání po silnicích nižších řádů či příměstských komunikací výkonově dostačující, prostě takový nenáročný a mám ten dojem i spolehlivý parťák, který sice nenapumpuje kubíky adrenalínu do žil, ale na druhou stranu nezklame a poslouží. Docela si jízdu na ní dovedu představit, až už nebudu moct zvládnout své nynější stroje a budu nucen váhově i výkonově „downgradovat“. Jen jí proboha dejte do série bočního „policajta“! Pouze centrální stojan v základní výbavě, tak tohle jsem opravdu zažil naposledky za socíku, dočerta....

Stopětadvacítka a moje postava, to jasně nejde dohromady. Ale pro někoho, kdo má padesát kilo i s motobotama, na „velké“ motorce se učí nebo naopak pomalu končí motokariéru, tak pro něj myslím si by tenhle strojek byl z těch pravých. U prezentovaného stroje bylo trochu složitější vyhmátnout neutrál, ale patřičné seřízení lehce unášející spojky a bude po problémku.

Akce se myslím si povedla, zájemci o zkušební jízdy nenechali stroje vychladnout, takže účel byl zřejmě splněn. Možná, že při lepší medializaci se mohlo motorkářů, chtivých důvěrně si „sáhnout“ na současné Jawy, dostavit i víc. Koneckonců, hlavní město není zase až taková díra, kde mají nebe podepřený klackem:-)).

J