Motokochání

Po několika týdnech výpadku společných vyjížděk, způsobených různými okolnostmi jako třeba dovolená a nemoc J: moje:-(, se konečně domlouváme na vyjetí v neděli. V návrhu jsou místa po okolí směr J nebo JZ od Prahy, nebo setkání parních mašin za hranicemi v Německu. Na poslední chvíli se bojím zimy, která v pracovním týdnu klesala ráno k nule a žádám o cíle bližší. Tedy v sobotu večer stanovíme okolí Loun a každý vyhledá nějaké zajímavosti, které by ho zajímaly. Posílám pár známým ještě SMS, že se ráno jede, třeba se nějaká duše bude chtít přidat.

V neděli ráno ještě kvůli teplotě posouváme sraz o půl hodinky později a v 9:30 se scházíme u "Dívčího hradu" tři. Někteří nejedou, protože jsou po předchozí prohýřené noci neschopni jízdy, někteří mají motorku v bazaru, neb řeší jiné povinnosti , někteří již v tomto počasí nejezdí a někteří již mají jiný program. Neva, tři motorky je akurátní počet - ani málo, ani moc. Přijímám rozkaz býti tento výletík velitelem bez odmlouvání, neb jsem ráda, že vůbec zase jedem. Holt budu koukat víc do mapy a pánové za mnou se svými GPSkami se mi budou při bloudění smát. Nevadí, nic mi nevadí, nic mne nerozhází. Fakt mám radost, že jsme se konečně zase sešli. Nějak mi ty dlouhé týdny bez známých ksichtíků a jejich poznámek utíkaly smutněji. Dokonce jsem při parťákově absenci zkusila po dvakráte vyrazit s jinou partou, ale nebylo to ono. Bylo to jen honění za tím nejlepším asfaltem a nejlepším jídlem s obsluhou, žádné zájmy o technické, přírodní či aspoň nějaké zajímavosti. Tedy jedem.

J: po odeznění mé bolesti jsem vyrazil testovat body do Jeseník. Kupodivu, tělo to sneslo, naopak, zdá se že mu jízda na moto prospívá k rychlejší rekonvalescenci. To asi ty pozitivní vibrace :-). Report z tohoto výletíku P.T. čtenářstvu jaksi dlužím, mea culpa, mea maxima culpa....

Skupinku vedu z Unhoště do Cvrčovic, kde se má nacházet vodárenská věž z r.1923. Při průjezdem Kladnem neplánovaně odbočím do technické zóny bývalé Poldovky, aby ostatní pohlédli na industriální architekturu. Některé budovy opravené, některé jak po válce, téměř ve stavu „na spadnutí“. Ideální místo pro točení hororových filmů.

Cvrčovická vodárenská věž je zavřená, podle usedlíků prý jen občas otevřena, třeba na Den dětí. Hmmm. Je to ale pěkná stavbička, tak ofotíme a dál na Smečno.

http://www.hrady.cz/index.php?OID=2368 .

Tady za městem na výpadovce na Novou Ves je vojenský skanzen, http://www.hrady.cz/index.php?OID=2858 , http://kocicak.mysteria.cz/opevneni/smecno/smecno.htm,

který provozují nadšenci a vedle usazeným bunkrem Vás rádi a obsáhle provedou a povypráví. My tady již s Jirkou oba byli, tak Radek jen okoukne tank a bunkr zvenčí, proběhne první svačinka a popojedeme o pár stovek metrů dál ke smírčímu kameni směrem na Kačici

http://www.pooh.cz/menhiry/a.asp?a=2004615&db=444 .

Vedu pány přesně ke kameni, který je chudák za osamělým stavením, zarostlý ve vysoké trávě, že by nebyl k nalezení. Smírčí kameny se u nás vyskytují jako pozůstatek středověkého práva - krevní msta a tzv. odklad hlavy smírčí smlouvou. Bůh ví, co se tady asi stalo, proč zde byl vztyčen, raději nedomýšlet.

Pokračujeme k menhirům mezi Přelící a Studěněvsí. Tady jsem již také dříve hledala, takže bez zaváhání po polňačkách až ke kamenům. Snad to bývala kamenná řada, informace se různí, původně 6 (jinde uvedeno 11) kamenů v řadě do oblouku. My jsme objevili jen 3 podél cesty, z toho jeden povalený. Některé jsou prý již ukradené. Vylézá slunce a dělá se teplo. Jsme uprostřed polí, rozhled celkem veliký, nálada prima.

J: Jo, tohle místečko má atmosféru, navíc babí léto v celé své kráse. Široko daleko nikde nikdo, jen na východním obzoru se rýsuje něco jako bývalá protiletadlová baterie obrany Prahy. Budu muset zapátrat na netu. K průzkumu jsem se neodvážil ni přemlouvat, když jsme následně jeli kolem, tak se zevnitř ozýval sbor rozzlobených vlčáků. Tudíž průzkum tak jako tak nehrozil:-(

Polní cestou pokračujeme na silnici, pak křížíme siln.č.7 vedoucí na Louny. Do Klobuk se dostáváme mírnou zajížďkou (žádné rádobyvtipné poznámky se nekonaly) (J: Jsme přeci jen gentlemané a navíc gentlemané nad věcí, a nikdo učenej z nebe nespadl) a stavíme u menhiru zvaného „Kamenný pastýř“. Na dřevěné ohrádce vedené kolem menhiru sedí cyklista a čte knihu. Nespíš do sebe nechává proudit Pastýřovu energii, prý pozitivní. Jak se začneme přibližovat, sbalí fidlátka a kolo a mizí. Zkouším také něco z menhiru do sebe vstřebat...ale nic. Jako obvykle. Ba né, posledně jsem na tomto místě dostala aspoň hlad, teď ani to, což vůbec nevadí, neb 5 dovolenkových kilíček musí dolů.

http://druidova.mysteria.cz/MISTA_SILY/MENHIR_KLOBUKY/Menhir_Klobuky.htm 

Okoukáme, ofotíme a vyrážíme do Hřívčic k zajímavému kameni. Informace se přiklání spíše než k menhiru k starému rozcestníku. V jeho horní části je umístěna tabulka s nápisem: "Starý ukazatel cest z roku 1680".

http://www.hrady.cz/index.php?OID=6077

Poté dojedeme do Peruce k památnému Oldřichovu dubu s Boženinou studánkou. Tady jsme již také s JiBem byli před dvěma lety v prosinci, ale tehdá bylo listí spadané. Teď je vidět, že dub starý snad 1000 let

http://www.turistika.cz/turisticke-cile/detail/oldrichuv-dub

stále žije. Znovu obdivuji jaký je to kusanec. Co všechno musí takový kolos pamatovat.... Jó, kdyby tak někdo rozuměl řeči stromů, mohli bychom se dozvědět plno zajímavých věcí.

Dále míříme na Slavětín, kde za městečkem 1km od kostela má být menhir zvaný Baba. Trefuji se hned na poprvé (J: popravdě, s jednou otočkou zpět, nichtwar, frau fuehrer? – to jen pro přesnost a aby řeč nestála:-) na správnou polní cestu. Baba stojí pod stromem a má zvláštní červenavou barvu.

http://www.pooh.cz/menhiry/a.asp?a=2004610&db=444

Tady proběhne další svačinka. Cpeme se jen já a Jirka, Radek nejí od rána nic. Chudák asi netušil, jak jezdíme vybaveni, tedy nepotřebujeme se zdržovat restauračkami. Říká, že mu to nevadí, právě totiž nasadil taktéž podovolenkovou dietu. Napít kafe a pár ředkviček ale dostal, nejsme žádní trapiči!

J: docela klika, že jsem na žrací a chlastací dovolenou v parťákově stylu nepřistoupil. To bych teď byl baňatej:-( Takže naštěstí se mě ty jejich přízemní starosti netýkají, přes den jím, co libo. Jen večer třeba majzlíka dávati.

Jinak místo opět mající své kouzlo. Uprostřed polí a luk a hájků, kousek dál rybníček, na obzoru dramatické vyvřelinové kontury Českého středohoří, doplněné čmoudíky podkrušnohorské pánve, hezký to tady je.... A Baba stojící pod solitérním stromem je přímo fotogenická.

Pokračujeme do Loun, kde hledáme Jiráskovy mlýny, ale nenašli, snad jsme jen jeli kolem. Příště. Poté přejedeme Ohři směrem na Dobroměřice a stavíme u chráněné technické památky - inundačního most. Postaven jako preventivní ochrana před povodněmi v letech 1814-16. Má 40 oblouků, dlouhý je 272 m a nedávno opravený. Je ho kus. http://www.hrady.cz/index.php?OID=4835

Ofotíme a koukáme, koukáme - hned vedle pole plné okurek. Bylo již po sklizni, ale zeleniny se tam na zemi válelo, škoda pár kousků nesebrat. Radek konečně něco pozře, kapesním příručníkem nožíkem opatrně okurky loupe a pak vychutnává. Ani se mu nedivím, první dnešní jídlo a to je již načaté odpoledne.

Po chvíli projedeme Louny a míříme na Drahomyšl, kde se skrývá dosud námi nenavštívený menhir zvaný „Zakletý mnich“. Podle dávné pověsti býval Zakletý mnich řeholníkem žateckého kapucínského kláštera. Zamiloval se ale do krásné dívky a dívka do něho. Hříšný vztah byl však krutě potrestán - mladík se proměnil v kámen a dívku upálili jako čarodějnici.

http://www.pooh.cz/menhiry/a.asp?a=2004609&db=444 

Znovu jsem pokoušela zda se neobjeví nějaké pocitové nuance, ale znovu nic. Safra, tak ráda bych byla senzibilem. Menhir je v této chvíli v kukuřičném poli, což mne vede k myšlence okusit ji. Nic moc. Léto za námi a kukuřice je tvrdá, jist se nedá.

Projedeme Postoloprty a dále k Rané, vítr fučí, že by dnes létala hejna paraglidistů? Ale smůla. Vítr je tak velký, že ve vzduchu není nic motorového, z bezmotorového jen ptáci. Aspoň okoukneme letiště, na nedělní odpoledne je tady hodně málo lidiček. Popojedeme na druhou stranu kopce, kde mají paraglidisté hnízdiště, ofotíme krajinku kolkolem. Je čas to otočit směr domů.

Napojíme se tedy malou romantickou zajížďkou mezi kopci na sil.č.249 a míříme na Budyni nad Ohří. Po levé ruce míjíme oblíbený Hazmburk, ale tam jsme již byli, tak jen zamávání. V Budyni hledáme starý barokní dvouobloukový mostík. http://www.libri.cz/databaze/mosty/heslo.php?id=127

Po chvíli nacházíme, je zrovna v rekonstrukci. Za dvěma zatáčkami narychlo lezeme na nádvoří vodního hradu, ale již za dohledu hlídače, který nás brzy vyprovází. No, třeba sem v zimě dorazíme vláčkem (J: bohužel, podle ČD je trať přes Budyni už neobsluhovaná pravidelnými spoji, ale museli bychom do Liběchovic, což je jen pár kilásků proti prouhu Ohře. Tudíž pěší vycházna navíc, neuškodí...) a hrad prohlédneme. Zvenku vypadá pěkně a ve vnitř je prý zajímavá alchymistická dílna.

Pak již jen pár společných kilometrů, Jirka odbočuje po vedlejších ke svému bydlíku a my zbylí se rozloučíme před Slaným.

Díky pánům za příjemnou společnost J: pánové děkují za vůdcovství a průvodcovství, těším se někdy brzo příště zas, jen jak počasí dovolí J: není špatné počasí, je jen špatně oblečený motocyklista.

Eva