Motokochání

Tak už je tu zase teplo, i ti největší zmrzlíci vytáhli své stroje a hurá na silnici.
Taktéž my s JiBem jsme chtěli vyrazit provětrat trubky a shlédnout něco zajímavostí. Pár lidiček mělo zájem, tedy podle počáskové situace v sobotu večer rozhodnuto, v neděli ráno potvrzeno a už jsme to mastili na sraz v Milovicích na 9:30. Nejvzádaleněší učastníci museli holt vyjíždět už v 8 hod. (Mimochodem vedoucí přijel poslední, to nelze nezmínit ). Sešlo se 6 mašin a 10 duší, nikdo mimo vedoucího pořádně nevěděl kam se jede, nevadí - hlavně , že se jede.
První zastávka vedla na 700 let starý hrad Zvířetice, kam jsme dojeli po pěkné kamenité cestičce. Nikdo nepoložil a to bylo vítězství. Hrad má mnoho schodů, které se vznášejí kdesi v prostoru-můj nejsilnější zážitek. Tedy rychle něco nafotit a já padila dolů na pevnou zem. Ostatní se nahoře ještě pokochali pohledem do kraje a pokračovali jsme na Dlaskův statek, pár km od Turnova.
Před návštěvou skanzenu klobásový sváčo-oběd a hurá za kulturou. Objekt postaven 1716, podle výkladu prodělal mnoho stavebních úprav, shlédli jsme expozici tradičních řemesel, vybavení a zařízení - zpracování mléka, maso, obilovin, dřeva, lnu, plátna, šití oděvů a plno dalších zajímavostí. Někteří znás objevili předměty, které mají na půdě po prababičce. A hurá dál.
Na radu Hladíků po krásné klikaté úzké silničce k Ondříkovickému pseudokrasovému systému-název převeliký, ovšem my shlédli jen vyvěrající vodu, která systémem podzemních puklin vyvěrala na povrch. Býti tak lesní žínkou, či vodním trpaslíkem, prošmejdila bych tam všechny ty vodní cesty pod skálou. Jedinci i ochutnali a do konce cesty nevypadali otráveně, tedy snad ještě opravdu čistá pramenitá voda.
Dále jsme pokračovali na skalní hrad Frýdštejn, jasně že na kopci a tedy zase schody. Z obranné věže jsme se rozhlíželi do kraje, třeba Trosky byly v dohledu, udělali skupinové vrcholové foto, našli hradní studnu a prolezli několik skalních světniček.
Další zastávka pumpa na Malé skále, kde u nás zastavil jawista s krásně zachovalou Jawkou 250 i se sajdou. Slovo dalo slovo, debata se rozproudila a zvláště ti zralejší pánové vzpomínali na své cesty na podobných strojích. Prostě motorkářské muzeum přijelo za námi .
Poté jsme vyjeli k rozhledně Kopanina. Znovu schody a navíc se nahoře houpala :(. Bylo nutno udržovat na výškové plošině pravidelné rozmístění osob - nebo to byl jen můj subjektivní pocit??? Znovu rozhledy do kraje a pár slov při klábosení.
Poslední zastávka letiště Milovice,kde jsme různě podle zájmu povyměňovali mašiny a zkusili, co umí. Třeba taková jízda v sajdě se jen tak nenaskytne. Když se zdálky blížil rozdivočilý sajdkarocar, znělo to jak dunění hromů. Ježdění ve stoje na sedadle bylo s ohledem na můj labilnější žaludek přerušeno. Díky Laky, vím, že umíš.
Následovalo už jen rozloučení a směr Pha po vedlejškách, postupně se členové výpravy odpojovali a poslední nejvzdálenější účastnici dorazili podle informací domů v 21 hod.
Myslím pěkný výlet s mnoha poznáním a mnoha schody-ještě teď mne bolí nohy.
Tož JiBe, díky za vedení a těším se na repete za týden na Seči.

Eva