Motokochání

Odezva na Jirkův průlet Vyšnými Vlkodlaky

Ještě než jsem to dostal do rukou, jsem se Jiřího zeptal, co napsal.Odvětil že pouze pravdu.

Po přečtení spisu, jsem se trochu zasekl a usoudil, že nebudu reagovat, pak mi ale došlo že pokud nezaujmu nějaký postoj, tak souhlasím se vším co jest v nízkém průletu obsaženo. A to tedy ne, s lecčíms nesouhlasím a to někdy dost zásadně.

Některé pasáže jsou zkresleny, něco je pustá lež (nevím jestli neúmyslná a nebo i záměrná) a něco  se mě dotýká osobně.

Takže místo abych dělal něco užitečnějšího, jsem okolnostmi donucen klofat na papír slova obrany.

Jiří byl také údajně donucen (respektive podlehl tlaku okolí), aby s námi vyrazil. Já ho rozhodně nikam netlačil, jen upozornil že to je pro něho dobrá příležitost, jak se dostat k lesní železnici ve

Viseu.

Naše denní kilometrová nálož  je prezentována jako děs. Dělal jsem jí za á, tak abychom něco viděli, za bé,s ohledem na všechny zůčastněné. Pominu li závěrečnou přesunovou etapu které se vyhnout nelze,je denní průměr 228 kiláků, pohoda i pro menší chlapy a slabší mašiny. Nevšiml jsem si, že by někdo večer padal únavou.

Zmiňováno je též rozdílné pojetí motodovolené, její koncepce jako taková. K tomu mohu říci jen toto : pozval jsem pár lidí na výlet který jsem naplánoval. Všichni obdrželi itinerář s mapkou. Všichni(i ty Jirkou) ho vzali na vědomí.

Hrubé zkreslení je ve zmínce o letošní neuskutečněné cestě do Gruzie.Žádné tři neděle na cestě, jen dvanáct dní, a místo čtyř v cílové oblasti, také dvanáct.

„Maje stále na mysli poslední společnou dovolenou v roce 1995, kdy se mé představy o motodovolené DOST lišily“. Tak tenhle citát je opravdu špica. Jen tak vrhnutý mezi lid, bez jakéhokoli vysvětlení nezúčastněným.

Takže DOST lišily asi spočívalo v tom, že jsem se snažil co to šlo. Střídal jsem se v hlídání motocyklů, i když se tím ztratí hodně času. Že tomu nerozumíte? To se má tak, někdo hlídá, ostatní jsou třeba na hodinové prohlídce nějaké pamětihodnosti. Vrátí se, hlídač

jde prohlížet. Třeba v takové Francii kde je co prohlížet, ztratíte zcela zbytečně dvě hodiny i víc.

Jsem zvyklý jíst pravidelně, tzn. obědvám plus minus okolo poledne. Jedlo se podle ostatních a tam kde chtěli. Jedinkrát jsem se vzbouřil, řka že se najím teď a tady, dál nejedu. Vzpoura přišla poté, co už třetí obědové místo, gurmánům nevyhovovalo. Skupina pokračovala asi 200 metrů za zatáčku, kde opravdu našli lepší místo. To samozřejmě ale nikdo z nich nemohl dopředu vědět. (Taky se ten kousek pro nás nikdo nevrátil). Jak jsem kolektivu nepřizpůsobivý, slýchám dodnes.

Jedna věc mě tenkrát ale opravdu nasrala, a to návrat do Česka. Museli jsme dorazit o den dříve než bylo nutné. Sobotní večer na tábořišti v Zátoni, se musela ta dovolená (samo u piva) zhodnotit.

Posledních 21 let , mám jako OSVČ přibližně ročně pouze 50% volného času, v poměru k zaměstnancům. Proto si cením každého volného dne,obzvláště trávím li ho v cizině. Kamarádi mě tenkrát o jeden den obrali. Přesto že mi to vadilo hodně, z té party jsem se netrhl…

Už je to dávno, vraťme se do roku 2010.

Když jsi Jirko v nízkém průletu popsal,jak rád jíš v cizině v restauračních zařízeních,ohledně poznání místní gastronomie,zároveň sis postěžoval že to bylo letos pouze jednou. A tady ti zřejmě hlad zatemnil vzpomínky. Sám jsi popsal šest gurmánských zážitků,

při kterých jsi si mlaskal. Správně je i zaznamenáno že dvakrát jsem to inicioval já. O další ses připravil sám v kempu v Makó.

Když mám chuť na rybu, tak přeci jdu a dám si ji.

A když už jsme u té bašty, bylo též postěžováno, že společenstvo nebylo kompatibilní při vaření a následně konzumaci.Nevím proč se tlačit s vařiči a ešusy u jednoho stolu, o louce kde je hafo místa, ani nemluvě. Na kus večerního povídání jsme se vždy sešli. Doteďka jsem si myslel že to pro tebe byla pohoda,zvláště když tam prakticky nikdy nechyběl zlatavý mok.

Další oddíl na probrání, je spaní. Pro mě jako pro celoživotního trampa bylo dost potupné, spát většinu dovolenkových dnů pod střechou. Asi si to nechceš připustit, ale to spaní pod krovy bylo jen kvůli tobě. Se stoupající teplotou a večerem na dohled, je tvá obava ze stavění stanu, přemixována do stále větší nasranosti.

Dokonce ani ženám v naší grupě by nevadilo, že se jeden večer nemohou pořádně umýt, ale pro tebe to byl zásadní problém. Úsměvně potom vyzní, napíšeš li: „Ha tady by se opět hezky chrnělo na divočáka pod skálou“ (pozn. soutěska Bikaz).5 metrů od silnice u tunelu plného bláta, tak to bych chtěl vidět.

A je tu jízda, respektive předjíždění.

Kdyby jsme měli předjíždět podle tvé představy, jako všichni najednou, tak jsme asi ještě teď v Rumunsku. Každý přeci předjíždí tak,jak je zrovna situace. Je úplně jedno, jak daleko jseš na chvostu. Už jsi snad někdy se mnou zažil, že bych nepočkal na první křižo-

vatce a nebo za semafory?

A jen tak mimochodem, v Brašově jsem „zcela nepochopitelně 70 po čtyřproudém přivaděčí“ jel proto, že tam bylo sedmdesát. A ze zkušenosti vím, že policajti číhají právě na takovýhle křeny jako jsme byli my.

A ještě jedna věc k táboření by tu byla. Stížnost že ti nikdo nepomáhal s tvým přerostlým stanem, neobstojí. Jednou jsem se zeptal zda potřebuješ, nebylo třeba. Mám snad za povinnost po očku sledovat a přiskočit? Stačí přeci jen projevit žádost, nikdo z nás by neodmítl.

No a taky je tu to moje zahrabání Scramblera. Nevím proč se kdovíkolik lidí na síti, musí dozvědět že jsem občas cholerik.

Proč to? Nebyl snad bez toho ten popis cesty  úplný? A nebo se možná o tom dobře píše, třeba je takové to novinářské rádoby  koření.

Když tak přemýšlím kdo z té naší společnosti měl oprávnění být nasrán, tak je to jedině Honza. Týden před odjezdem jsme byli na výletě. Dozvěděl jsme se že si odpoledne rád na chvilku schrupne. Řekl jsem že to nebude problém. Tak tohle jsem mu dopřál snad jen jednou. Honzo promiň.

V dnu devátém, je narážka na kolenovrta. Sice nejsem přímo jmenován,ale z textu to jasně vyplývá směrem ke mě. Nakonec už i dříve mě to bylo řečeno přímo. Nějak tomu výrazu nerozumím. Investuji do sebe, do rodiny, do cizích. Budu muset zajít k psychologovi,abych se dozvěděl, kam ještě investují nekolenovrti.

Když jste dočetli až sem, tak už to vydržte, už jen dvě věci které mě nadzvedli.

Za prvé, chci se všem omluvit i jménem Zuzky že jsme se nechovali jako náčelnický pár. Děkuji Jirkovi že na síti na nás nepráskl tuto skutečnost, a naopak nás tak v textu 38x pojmenoval.

(Náčelník, náčelnice, náčelnictvo, náčelnický…)

Za druhé, proč spojitost Zuzka a Richelieu ?

Znám jí celkem 42 let. Bezpečně vím, že je to člověk, který zná podraz z filmu a intriku z knížek. Přenos těchto vlastností na její osobnost, je minimálně směšný.

Použiji přesně Jiří tvůj výrok v textu : „Drek víš a děláš soudy“.

V epilogu se ptáš , jestli budeš ještě někdy pozván a hned si odpovídáš záporně. I v tomto bodu se opět mýlíš.

Já to s lidmi zkouším znovu a znovu.

Děkuji závěrem všem účastníkům zájezdu za společnost, Evě a Honzovi též za leccos objasňující vsuvky.

V září 2010 dáno Jirkovi, Evě, Honzovi.

                                                  Jindra