Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tři veteráni - den patnáctý a poslední

28. 7. 2015

Sobota, 5. července 2014

Bad Munder – Praha Kyje, 555 km, 09:01 – 16:10

t_767.jpgVstáváme vzhledem k včerejší smršti hornoněmeckého piva (nějak mě jeho značka vyklouzla z paměti…) časně, neoválen a svěží, o dost dříve, než je nahlášená osmá na snídani. Asi je to tím, že je tady hezky chládek, což alespoň mně na spaní vyhovuje více než dost. Ve vedru si neodpočinu. Takže spršku a jsem „ready to meal“.

Snídani nám servíruje opět Herr Adamek, asi tady opravdu žádnou babu nemá, zajímavo. Přitom uklizeno, čisto, žádný staromládenecký ležérní binec. Docela by mne zajímaly zdejší poměry, co a jak, ale vyptávat se nebudu:-).

Snídaně je z těch bohatýrských, tedy se napucnu jak je mým zvykem, aby se nemuselo někde dlouhočasově obědvat. Koneckonců, dnešek bude o ujíždění, a dlouhé stolování žere čas, který je možno lépe a účelněji strávit na rozpálené dálnici :-).

Přesně v devět zavrčí naše stroje a loučíme se s panem Adamkem i přívětivým, zapadlým hnízdečkem. A ani nevím, jak vlastně včera ti Teutoni čutanou uhráli..

Stejnou cestou se vrátíme zpět na dálnici, nasadíme svých přejezdových 120 a pak jen drtíme, drtíme, drtíme. A zastávky jako včera. Naštěstí, počasí celkem přeje, fouká nám dost silný vítr šikmo do zad, takže na zastávkách se ani nezapotíme, větřík osvěží.

Jediné, na co si tak matně vzpomenu, je průjezd skrz letištní komplex u Lipska, to mne trochu zaujalo, jinak ta německá placka, děs běs. Naštěstí se v patřičný čas objevily vrcholky pohraničních Krušnohorek, což alespoň do mé mysli vneslo trochu povzbuzení a lepší nálady.

Vyšplháme se na hraniční hřeben, tunely a je tu před námi naše malá, milá, lehce zaprděná česká kotlinka. Akurát ten černý mrak, co se motá kolem Milešovky, se nám ale vůbec nelíbí.

Přesně kvůli němu nejedeme klasiku, ale uhneme na Ústí a do nitra Čech se vetřeme Portou Bohemicou, tedy hezky po staru podél Labe. Vyplatilo se to, u Lovosic necháváme mračouna za sebou. Takže šup na D8, ještě jedna zastávka na oraz, napití a natankování, a pak už hezky bez zastavení až do matičky stověžaté. Na obchvatu se rozloučíme s Honzou, Jiří jede k nám, bo si tam při odjezdu něco zapomněl, už nevím co. Asi to nebylo důležité, když bez toho dva tejdny vydržel :-).

Protože ho čeká ještě štrák cesty do hanácké metropole, ani se nezdrží. Potřepeme si rukama, přeju mu šťastný zbytek kilometrů, a je pryč (dojel samo v pořádku). Tak tedy končí naše ostrovní putování….

No co ale nekončí, je dnešní den. Vyprahlej jsem jako sušená treska, takže by to chtělo odpovídající zakončení. Nejprve nás s paní dochtor napadne hrádecký saloon, ale pak mi bleskne hlavou, že vlastně dneska jsou v nedalekých středočeských Kojeticích pivní slavnosti lokálních pivovarů, a Jawa klub tam bude mít výstavku svých veteránů. No a kde je Jawa klub a pivo, tam bejvá živo.

Takže rychle mrknout na web ČD, fajn, lehce po šesté jede motorák ze Satalic. Takže vypakuju a zaparkuju slona, prolítnu sprchou, obleču se do lehkého letního (to je úúúúleva…) a ve tři čtvrti na šest nám jede bus.

On i vlak jsou přesní, kolem půl sedmé vystupujeme v Kojeticích. Je to docela fajn, po dvou tejdnech kočírování se nechat vozit – cestování vlakem má svá pozitiva :-).

t_770.jpgLehkou chůzí se odebereme na hřiště (samo, po zjištění zpátečních vlaků), kde již najdeme členy JKP už „lehce pod vlivem“. No není divu, celý den vedro, bohatá nabídka různých pivovarů, to jednoho zmůže. No a protože jsme oba dva řádně vyprahlí, tak honem ke stánku. A že při jednom nezůstane, jasno jest.

t_771.jpgTlacháme, popíjíme, musím se vymluvit z toho všeho, co jsme za ty dva tejdny zažili. Krásně vlahý letní podvečer, dostatek studeného piva, takhle nějak si představuju tu obyčejnou člověčí pohodu.

Ale jako dovolená, i dnešní večer má svůj konec. Vlak nám jede ve 21.30 a 23.00, raději volíme tu první variantu a ponecháváme kolegy jawáky v plné zábavě. Na cestu si koupíme poslední pivko a odšouráme se na zastávku. Dráhy jsou přesné, takže před jedenáctou lezu do pelechu.

Epilog.

Byla to hezká cesta, přívětivá destinace, výborní parťáci, nikomu a ničemu (až na to krátké Honzovo intemezzo) se nic nestalo, vrátili jsme se dom bez ztráty kytičky…. co víc dodat. Díky moc, kolegové, za fajn prožitek. A protože se člověk má dívat dopředu, tak tedy, vzhůru na dlouhé cesty v roce 2015! Kam to bude, nevím, a je to tak trochu i jedno. Hlavně že se zase někam vyrazí!!!

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Den patnáctý a poslední

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář