Jdi na obsah Jdi na menu
 


Napotřetí (Wales 2012) - den šestý

11. 11. 2012

Čtvrtek, 14. června, 2012

Trasa: Abergwynant – Fairbourne –  Tywyn – Machynlleth – Tal y bont – Nant y Moch reservoir – Ponterwyd – Devils Bridge – Pant Mawr – Staylittle – Pennant – Llan – Llanbrynmair – Mallwyd – Dolgellau - Abergwynant


t_p20120614_022.jpgDneska zamíříme na jih. Pohodově se šineme podél čáry pobřeží, sem tam s nějakou tou zastávkou na vnímání. Za jízdy to moc nejde, úzká silnička, navíc na „nesprávné“ straně, únikové prostory nula, tak je třeba spíše upřít pozornost na řízení.

t_p20120614_052.jpgPrvní „velká“ zastávka je v malém, dříve rybářském hnízdě Fairbourne, kde je koncové nádraží další úzkokolejky. Ta má zajímavou historii, neboť vznikla s „příchodem“ železnice na zdejší pobřeží jako od začátku stavěná turistická trať, dopravující výletníky z nádraží k nedalekým letoviskům a trajektu do přístavu Barmouth. Celkem třikrát se na ní měnil rozchod, od 600 mm po současných 311.

t_p20120614_062.jpgBohužel, my jsme tady příliš brzo, nádraží se teprve připravuje (první vlak má jet až po jedenácté). Nezbyde než si „staticky“ prohlédnout nádraží a nahlédnout do ospalého dopoledne malého pobřežního městečka. Honza s nadšením kvituje příjezd (zřejmě bývalého londýnského) doubledeckeru, podle cedule nyní vykonávajícího lokální obsluhu. Halt, pro něj rarita, škoda jen, že už není klasicky červený, ale i tak z něj vyzařuje anglická tradice. Pak ještě vnikneme na kukačku k místnímu řezníkovi (mít tušení, zakoupil bych kus flákoty na zítřek, aby bylo co dělat:-((() a vyrážíme zase o kus dále.

t_p20120614_081.jpgPokračujeme jižním směrem po linii pobřeží, po pravé ruce modrozelené vody, po levé tmavě zelené kopce, nikde nikdo, výhoda všedního mimoprázdninového dne.

Další waleskou t_p20120614_105.jpgželezničku nacházíme v přístavu Tywyn. Ta opět míří do vnitrozemí, jejím prvotním úkolem bylo dopravovat břidlici vytěženou hluboko v údolí Talyllyn k lodím v přístavu a posléze k normálně rozchodné t_p20120614_124.jpgtrati. Důl se uzavřel po druhé světové válce, trati, které hrozil zánik, se ujala skupina nadšenců a té se podařilo z ní udělat první ryze turistickou trať na světě. O její provoz se stará několik stálých zaměstnanců t_p20120614_144.jpgspolečně s početnou grupou dobrovolníků, jinak by to ani nešlo. Podařilo se zde mnohé, z prostého překladiště vzniklo nádraží s příjemnou restaurací a barem, malým muzeem průmyslových drah ve Walesu (přístupným zdarma, to se taky hned tak nevidí) a příslušným zázemím.

Prohlídkou a vyčkáním odjezdu hned dvou vypulírovaných historických souprav zde strávíme přes hoďku, lehce po poledni se hejbneme dál.

t_p20120614_201.jpgOpět dáme přednost „single tracku“ před pobřežní komunikací. Asfaltová stužka nás vyvede do příjemného osamělého sedélka, kde opět chvilku zastavíme. Kolegové vylezou na nedaleký kopec kvůlivá rozhledu t_p20120614_210.jpga fotkám, já hlídám u mašin, aby je nepotřísnily všudypřítomné ovce:-).

Naším dalším zámyslem je se trochu hlouběji zanořit do vnitrozemí, zavítat ke zdejším přehradám a vůbec, pokochat se syrovou krajinou na pomezí severního a středního Walesu.

Zprvu se nám náš úmysl daří. V městečku Tal-y-bond uhýbáme ostře vlevo a na druhý pokus se zakousneme do kopců. Stoupáme po úbočí širokého údolí, na cestě jsou patrné známky nedávno zuřících lijáků a místních povodní. t_p20120614_230.jpgTy zde udeřily před několika dny, dole „na dráze“ nám dokonce ukazovali fotky, kde místo trati v zářezu byla jen kalná hladinka, a i na nádraží měli dvacet centimetrů bahna a nánosů. I zde je to patrné, občas projedeme slušnými t_p20120614_250.jpgnáplavami ze svahů, ale s trochou opatrnosti to jde. Daleko větším problémem je setkání s protijedoucím „lanďákem“ s mohutným přívěsem na koně. Nemá jaksi skoro kam uhnout, na trávu se evidentně bojí, tak musím i s mašinou do křovisek, aby projel. Kolegové za mnou s endury to už mají jednodušší....

Překonáme hřeben s výškou 430 m.n.m., a začne docela syroba. Prudký vítr, mraky skoro až na zem, bezlesé kopce kolem, i ty ovce skoro vymizely. Pustý kraj, drsnost a bezútěšnost z něj čiší, tady bych nechtěl zkejsnout s byť i banální poruchou stroje. Ale naše mašiny slouží a vrčí, a t_p20120614_272.jpgdonesou nás až k přehradě Nant-y-Moch. Ta spolu s dalšími byla ve zdejším, člověkem prakticky nedotknutém, kraji vybudována v šedesátých létech minulého století jednak jako důležitý zdroj elektrické energie a i jako rezervoáry pitné vody pro průmyslovou oblast Birminghamu. Zastavíme na chvilku na parkovišti u levé strany hráze, pročteme si infotabule, porozhlédneme po okolí a hybaj dále. Přeci jen, ledový vítr s občasnou přeprškou, lépe bude dole v údolí.

Pár kilometrů a jsme na křižovatce Devils Bridge, kde končí další ze zdejších železniček, Vale of Rheidol Railway. Nás ale teď zajímá něco jiného, přízemnějšího. Hlad a žízeň, které znásobuje zvolna se kazící počasí. Proto šup s mašinami na malé parkoviště u výletní restauračky. t_p20120614_300.jpgObjednáme se po talíři místních studených specialitek, k tom řádné kalfáče silného čaje. Co do sebe ládujeme dobrůtky zdejších farmářů, začíná docela slušně cedit. Nejprve to s klidem přecházíme, přeháňka, chm, těch už bylo... ale ouha. Žádná přeháňka, leje stále, ba zdá se že víc a víc, k tomu vichr. Chtě nechtě, nakonec provádíme redukci dnešního programu. Úzkokolejka nebude poctěna návštěvou motorkářů z kontinentu, zdejší raritu - tři mosty postavené v soutěsce nad sebou si taky neprohlédneme, místo toho se obrátíme na sever a zajedeme k dalším přehradám s vizí, že se snad vyčasí a bude líp....

No, řeknu rovnou, nebylo. Z deštáků jsme nevylezli až „doma“, přesto jsme si projeli dohodnuté po dalších single tracích. Romantika jako noha, krajina pod temnou oblohou, bičovaná lijákem a vichrem, nikde nikdo, ptáci chodí pěšky:-))) jen tři blázni na motorkách. Copak já, za kapotou Káčka je mi celkem přijatelně až na to, že prd vidím dopředu, ale kolegové na až tak nechráněných strojích dostávají zřejmě své. Největší starostí jsou opět náplavy na vozovce, občas zahrozí i kluzká tráva, rostoucí na prostředku silničky. Opatrně se probíjíme dál na sever, zapadlými osadami a samotami s exotickými názvy jako Pant Mawr, Bryn Llwyd, Llan, Maes-y-Efail a tak podobně:-). Jedeme kousek údolím, kde pramení řeka Severn. Tady potůček, příště ji potkáme za pár dní na jejich posledních mílích před ústím Bristolského zálivu už jako mohutnou řeku.

U Mallwyd se napojíme na hlavní, kterou jsme do Walesu dorazili, zbytek cesty už je pouhá rutina, i když v lijáku. Náš byteček po návratu proměníme v zabordelenou sušárnu, kdyby tady měli krb, hned bych zatopil. Ale je to letní byt, s hajcem se zde nepočítá. Tak alespoň vnitřní vytápění, pár panáků z domova vezené vínovice a hned je líp. Pak večeře a nezbytné meteo z BBC. Ouha ouha, ts ts ts, to nevypadá dobře, nadt_p20120614_310.jpg Irským mořem a Walesem sedí mohutná tlaková níže, jen si tak rotuje a nad oceánem nasátou vodu upouští na pevninu. Ráno bude moudřejší večera.... s touto myšlenkou se postupně zasuneme do duchen.

 

 

Náhledy fotografií ze složky Wales 2012 - den 6

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář