Motokochání

Pondělí, 18. června, 2012

Trasa: Radnors End - Capel-y-ffin - Llanthony - Crucorney - Raglan - Monmouth - Tintern Abbey - Bristol - Chippenham - Melksham - Stonehenge - Amesbury - Salisbury - Southampton - Southsea

Ráno je sice klendra a rosa, ale nad hlavou třeskuté azzuro, vypadá to tedy opět na fajn den v jedné stopě. Využijeme zdejší kuchyňskou buňku (obyčejná stavební, ale uvnitř kuchyňská minilinka, stolek s křesílky, chladnička, automat na kafe a myčka – velmi vhodné pro ty, kteří nemohou deštivý večer či tak něco trávit ve svém pohodlném obytňáku) a uspořádáme si značně opulentní a pohodovou snídaničku. Pak už jen sbalit, rozloučit se alespoň pohledem s přívětivým kempíkem a hup do sedel.

Dneska zamíříme na jihovýchod podél hlavního hřebene Black Mountains ( http://www.black-mountain-walks.info/), horského pásma, zhruba kopírujícího odvěkou hranici mezi Anglií a Walesem. Kopce jsou to klasicky holé, částečně skalnaté, ne nepodobné těm na severu Walesu či ve skotských Highlands. Silnička se vine mezi jednotlivými vrcholky, máme štěstí na nulový provoz, takže můžeme stavět, čumět a fotit skoro za každou zatáčkou, nikoho neomezujeme a nikdo neomezuje nás. Ovce nám nevadí:-).

Bloumáním mezi kopci strávíme skoro celé dopoledne, pak single track zamíří do údolí říčky Honddu. Nastoupí trocha civilizace, projevující se sem tam hustými živými ploty kolem cesty, tedy trochu méně výhledů. Ale to je na ostrovech běžné.

Jak postupujeme na jih, přeci jen s ubývající nadmořskou výškou přibývá osídlení, i když naštěstí jen ve formě osamělých farem či miniaturních vesnic, spíše jen shluků několika domů kolem křižovatky místních cest. Cíleně se vyhýbáme hlavním silnicím a naopak, čím užší track, tím lepší:-). Že tím „trpí“  jízdní průměr, je jasné, a nám je to jedno, užíváme si.

Ale vše má svůj konec, naše motání půvabným velšským venkovem končí u brány zříceniny hradu Raglan. Impozantní stavba osloví mne s Honzou, takže vyrážíme na prohlídku, Faudy, kterému ruiny nic neříkají, si dá oraz u motorek.

Skoro hodinku se touláme mnohými zákoutími rozlehlé zříceniny, jejíž historii jakožto intaktní stavby ukončila občanská válka v polovině sedmnáctého století. Podobně jako jinde se zde poté okolními domorodci „těžil“ stavební materiál. Naštěstí majitelé brzy rozeznali kvalitu zříceniny pro vzrůstající turistický ruch a tyto aktivity místním drnům zatrhli.

Po prohlídce vysvobozujeme Faudyho z ponuré samoty vedle motorek a razíme dál. Na chvilku se zastavíme v nedalekém Monmouth, historickém městečku na hraniční řece Wye. Zaujal nás hlavně starý kamenný most, naopak zdejší „castle“ nic moc, utopený v okolní zástavbě středu města a tou samou zástavbou poznamenaný. Takže dál. 

Před našimi předními koly jsou definitivně poslední waleské kilometry. Ty jsou věnovány putování po proudu řeky Wye. Naprosto odlišný zážitek od těch minulých. Poklidné zákruty, v sevřeném údolí malé osady stísněných domků, upravené zahrady. Prostě je jasno, že divoký, nespoutaný, drsný a rurální Wales je pryč, a přeci jen kultivovanější jihoanglická hrabství jsou před námi.

Naposledy na waleském území stavíme u katedrály Tintern Abbey. I ta doplatila na náboženské rozbroje, dnes je z ní sice zřícenina, ale v překvapivě dobrém stavu, tedy až na to, že nemá střechu:-). Byl jsem zde s Janou již při své první návštěvě, takže si dám pauzu a nechám kolegy, aby se dosyta procourali stavbou, dodnes budící respekt k umění a fortelu tehdejších stavitelů. A protože se již čas značně nachýlil přes poledne, zasedneme v nedaleké občerstvovně na kafe a něco menšího do žaludků.

Pak už jen pár mil, ve sjezdu do Chepstow (zde na chvilku přerušíme jízdu, v jednom místním autoservisu si Honza opět nechává změřit napětí soustavy – naštěstí se situace ani nezlepšila, ale ani nezhoršila) se před námi otevře delta řeky Severn a přes ni se klenoucí bílá nitka visutého mostu Severn Bridge. Po chvilce po něm opouštíme sice nepříliš známou, ale o to půvabnější a malebnější část ostrovního království.

Jsem tak trochu naměkko, když si v hloubi duše uvědomím, že léta plynou a plynou a kdoví, jestli se sem vůbec ještě někdy podívám, notabene na motorce.

Ale chmury pryč, ještě je před naší partou řádný kus cesty, než se dotkneme rodné hroudy, a dokud motor nezmlkne před domovními vraty, není žádná cesta v cíli!

Ve zbytku dnešního dne míníme přejet napříč jihozápadní Anglií kolem starobylého Salisbury a zakotvit poblíže Portsmouthu, nejlépe přímo v něm.

Přístav Bristol obkroužíme dálničním obchvatem, hned za ním ale z dálnice prvním výjezdem mizíme. Ještě za Chippenhamem projíždíme poměrně osídlenou kulturní anglickou krajinou, pak se ale charakter krajiny radikálně mění. Kolem nás se rozprostře liduprázdná náhorní krajina Salisbury Plain. Široko daleko nikde nikdo, žádná farma. Naopak, občas odbočí široké cesty kamsi do nikam, ale samý zákaz a výstraha. No jasně, v poměrně zalidněné Anglii jediné armádní cvičiště (armáda i letectvo ponejvíce trénují ve Skotsku). Bohužel je už dost odpoledne a tak je tu mrtvo, žádný atraktivní pancéř na obzoru. Zato je hezky, takže si zdejší pláně alespoň motocyklově užijeme.

Už při plánování dnešní etapy mne kolegové přemluvili, bychom zastavili u zdejší No.1 atrakce, Stonehenge. No, popravdě, poprvé jsem tady byl před dvaceti rokama, podruhé před léty deseti. Napoprvé to bylo fajn, žádné zábrany, žádná organizovanost, mohli jsme se podle libosti a do sytosti toulat magickými megality, posedět u jejich pat, dotýkat se jich, kolem skoro nikdo, genius loci makal na plný pecky. Podruhé to již to bylo na prd, už se k šutrům nemohlo, jen chodit kolem zábran, a lidí jako máku. Že to bude letos ještě větší turistický špektákl, na to bych si vsadil zbytek svých vlásků:-). Nicméně, přání většiny rozhoduje, tak zakroužíme na značně zbytnělé a rušné parkoviště nedaleko megalitické památky. Naštěstí je tu sekce pro motorkáře, tož tady zakotvíme. Kolegové vyrazí za kamennými zážitky, já se věnuju pozorování okolí. Objekty pozornosti dostaví brzo – parta místních postarších omotocyklovaných Anglánů, zřejmě místní provenience a vyšší příjmové skupiny:-). Tak trochu astracháni, tedy hlavně pánové. Padesát a vejš, ale vystajlovaní (až přestajlovaní:-))) do posledního detailu jako akční frikulíni. Hmm, máte to zapotřebí? Ale asi ano, vzhledem k věku vezených partnerek:-). Bacha, džentlmeni, většinou dříve než druhá míza přichvátne první infarkt... ale každého soudruha osobní volba:-).

No nic, alespoň si pozorováním téhle zajímavé skupinky zkrátím čekací dobu. Trochu mi tito „jednostopí kolegové“ pokazili jinak vysoké mínění o ostrovních motorkářích. Když totiž přistáli vedle našich strojů, jako vždy jsem je slušně pozdravil, dokonce v jejich jazyce:-). Ale jako bych nic neřekl, letmým pohledem přejeli mne a naše stroje, a ani nezabučeli, v ksichtech lehce přezíravý výraz, cože to sem leze za chamraď. Nojono, má nás pánbůh všelijaký, a halt proti všeobjímající blbosti lidské nejsou ani britské ostrovy imunní. Tož tak .....

Kolegové záhy dorazí a před námi je zbytek cesty k Portsmouthu. Bohužel na ní nenarazíme na kemp, tedy nezbyde nic jiného, než zkusit mně známý v Southsea. Copak o to, najdeme jej bez problémů, po chvilce odchytíme i guarda, který nás ubytuje. Leč, ta cena, ta cena.... Za muže, stan a bike musí každý z nás vytasit přes dvacku poundů:-(. Hmm, za tyhle penízky bychom mohli prdět do nadýchaných peřinek pod střechou, kolenovrt v mém nitru se kroutí jako ústřice zakápnutá citronem. Zřejmě faktor velkoměsta za rohem, jinak si to vysvětlit nedovedu. Minule nás takhle proti chlupům tupou břitvou bez pěny neholili:-( ale to bylo před desítkou let.

Skuhrání není na nic, tak v pohodovém, i když chladnějším a větrnějším podvečeru, vztyčíme příbytky a neprodleně zalezeme, tedy alespoň já. Kolegové si ještě vyšlápnou po okolí.