Motokochání

Kolečko Kolínskem

Po včerejším a předvčerejším dni stráveném ve volební komisi s vlhkým hadrem na hubě jsem si musel dneska děj se co děj dát alespoň kolečko kolem komína, na vyvětrání hlavy a mysli a na únik před mediálním armageddonem ohledně čínského zmetka.

Takže s polednem hurá na kůň, kterému předcházelo vetknutí teplé vložky do bundy - inu podzim je tady a lepší už to letos nebude. Do kufru přihazuju zimní rukavice, nákrčník na krk a jedem.

Jako cíl jsem si dal Kolínsko a Kouřimsko, s tím že kouřimské náměstí hostí několik kaváren/cukráren a na závěr výletu kávička + něco rozhodně nezaškodí.

První zastávku dám v Hradešíně. Zdejší původně románský kostelík svatého Jirky je typem kostela obranného, jeho poloha i dispozice to potvrzují. Bohužel jej pouze obejdu, neb areál je pod zámkem a otevírá se pouze při bohoslužbách. Tak se alespoň potoulám středem obce, vnímám poklid a liduprázdnost nedělního odpoledne a vychutnám si melancholii podzimu. Ještě si projedu obec a jedem dál.

Přes Vrátkov se chci dostat do Tuchorazi, ale zkratka přes údolí je zabahněná stezička s prudkým klesáním/stoupáním, takže si na tohle netroufnu.

Zajížďkou musím přes Český Brod, což neva neb času dost a nikam nespěchám.

V Tuchorazi se chci dostat k obranné věži bývalé tvrze, ale lokalizuju ji v uzavřeném areálu. Prý je občas zpřístupněna, dnes ale se nepoštěstilo. Takže dál.

Trasa mně vede přes Kostelec, za ním se dám z hlavní vlevo. Okreska mně vede na východ, spustím se ze Ždánického hřebene a už je přede mnou Kouřim.

Obvykle ospalé městečko je dnes superospalé, víceméně nikde nikdo, ticho, prázdno vymetýno. Kavárnička v horní části náměstí má naštěstí otevříno, ale samo, prázdno. Paní kavárníkovou vyruším z klofání do mobilu svojí objednávkou, kterou si samozřejmě odnesu ke stolku ven. Ještě se mně dotáže, jestli mně není na motorce zima, že prej už tady dneska jeden na mašině byl a byla mu prý zima hodně. Pak již si vychutnávám poklid náměstí, sem tam auto, sem tam cyklista, chodců co by na prstech jedné ruky spočítal.

Půlhodinka uplyne, čas se nezastaví a tak se vydám návratovou cestou.

Další zastávkou je lipanské bitevní pole, kupodivu se zde mrcasí pár turistů a cyklistů. Inu výhled do Polabí plus historické místo plus neděle... Chvilku se zde pozastavím, porozhlédnu. Návrat na asfalt si prodloužím polňačkama po bitevním poli, z Vític už hezky po okreskách do Českého Brodu. Odtud je to k rodné hroudě víceméně okresková rutina - Tuklaty, Horoušany, Zeleneč a Radonice. Příjemná stovečka kilometrů.

Tož tak.