Motokochání

Sobota 25. 7. 2020 

Dneska se vydáme na toulky nikoliv s Liborem, ale s dalším ze Zlíňáků, Jirkou Dukatistou. I dnes jsme za ranní ptáky, stinnou garáž opouštíme ve tři čtvrti na deset. Nejsme přeci žádní peciválové:-).

Vyrážíme nudnou výpadovkou na Vizovice, nic co by stálo za těch pár úderů do klávesnice. Teprve v městě slivovice to začíná být zajímavější. Stoupáme do svahu Spáleného vrchu, přehoupneme se v sedle Pod Doubravou přes hřeben (kdysi jsem zde zahnul vpravo ke stejnojmenné rozhledně) a klesáme. V Loučce hezky vlevo a částečně ve včerejších stopách se přes Vysoké pole, Vlachovu Lhotu a Mirošov dostaneme na dohled Valašských Klobouk. Pak hezky úbočím do Lačnova až na jeho konec k lesní cestě do osady Vařákovy paseky.

Onu osadu potkal obdobný osud jako nedalekou Ploštinu, viz weby níže

https://cs.wikipedia.org/wiki/Va%C5%99%C3%A1kovy_Paseky

https://www.fronta.cz/tragedie-varakovych-pasek 

Jako památník již zaniklé osady byl roku 2014 obcí Lačnov přijat záměr postavit u cesty do Vařákových pasek přesnou kopii statku Karla Vařáka, což se posléze realizovalo. 

Doufali jsme, že bude otevřeno ale zase ouha… zabedníno, zamčeno. Herdek, dyk je sobota a prázdniny, kdy už více by otevřeno mělo být? Nakonec objevujeme, že otevřeno bude, ale až odpoledne. No, to se nám čekat věru nechce, tak se jen porozhlédneme přes plot a pokračujeme. 

Kam? No abychom zase nenarazili na zavřeno, a navíc se nasytili, tak nabídku nedalekou rozhledu Královec nad Valašskými Klobouky. Sice jsem tam byl, ale už je to dávno a rád se tam mrknu podruhé. Navíc, vede tam sympatická horská silnička, tedy i nějaký ten jezdecký zážitek :-) Rozhledna je volně přístupná, tak alespoň to. Zavřeno určitě nebude...

Sjedeme do Lidče a dáme se hlavní k jihu, co se dá dělat… V Kloboukách natankuje Honza a poté nebráni nic ve výšvihu na hřeben. Zahneme vlevo, podjedeme železniční viadukt a začneme stoupat úzkou silničkou. Pár kilometrů lesy, poté se obzor otevře a jsme na místě, v sedle pod Královcem. Silnička tady končí, pod parkovištěm leží rekreační středisko s otevřenou restauračkou, my ale ctíme zásadu – nejdříve povinnost, poté potěšení. Tak si odložíme co možno a vyrazíme lesní cestou k rozhledně.

http://rozhledny.webzdarma.cz/klobouky.htm

Pohoda, pár stovek metrů víceméně po vrstevnici a jsme u paty rozhledny. Počkáme, až se dolů sesune hlučnější skupinka turistů a poté zaujmeme jejich místo na nejvyšší plošině. Rozhled je parádní, dobře vybraná lokace rozhledové věže:-). Za pár let to ale s výhledem bude horší. Smrky rostou (tedy pokud je neschroustá kůrovec) a poté bude nutno k rozhledně přistavět další patérko nebo to kolem dokola vykácet.

Tak si výhled užijeme, no a protože dolů přisupěla další skupinka, vyklidíme jí pole a dáme navrátila.

Jako obvykle po duchovnu tělesno. Zrealizujeme jej v horské restauraci. Venkovní posezení je obsazeno, vevnitř je naštěstí volno a tak nebrání ničehož doplnit síly do našich mužných organizmů. Jako obvykle volíme hutnou místně příslušnou zelňačku plus něco lehkého poté, hlavně ale je nutno doplnit tekutiny.

https://www.kralovec.cz/restaurace/

Odpočineme si, a je čas popojet dále.

Sjedeme zpátky k údolní hlavní a pokračujeme jižním směrem. Brumov – Bylnice, kdyby bylo více času a normálnější situace, vezmeme to dále oklikou přes Slovensko. Protože ale je jak je, odkloníme se od hranic a pokračujeme směrem na Slavičín. Moc daleko po hlavní nejedeme, za chvilku odbočíme vlevo a okreskou se přes Hostěnín dostaneme do Bojkovic. Zde se na náměstí dáme vlevo a z města vypadneme okreskou na Krhov. U něj totiž mám POI, a sice vojenský hrob letců USAAF, kteří zde nalezli svůj konec 29. srpna 1944 při sestřelu jejich B-17G.

https://www.vets.cz/vpm/mista/obec/1071-krhov/

Památník leží uprostřed polí na protější stráni. Cesta tam nevypadá ani trochu vábně, zarostlá roštím v areálu pustnoucího bývalého JZD a kdovíjak bude vypadat mostek (zdali vůbec) přes potok. Navíc po deštích minulých dnů rozbahněno, a tahat do tohohle Jiříka na jeho Dukně znamená si koledovat o nepříjemnosti.

Takže na to pečeme a pokračujeme dál, nahoru do kopců do obce Žítková. Pěkná zatáčkovitá silnička nás dopraví na náhorní planinu a do středu obce. U infocentra stavíme na poradu a nasání nějakých těch lokálních vědomostí. Co nám dělá největší starosti je temně šedá stěna, nasouvající se sem pěkně po hraničním hřebeni. Honzův mrakoplaš rozhodně není optimistický.

Do Žítkové nás táhne příběh tzv. „žítkovských bohyň“, lidových léčitelek, kořenářek a věštkyň, které si z generace na generaci předávaly soubor znalostí, nutných pro život a léčbu chorob v rázovité oblasti Kopanin na moravsko – slovenském pomezí. Poslední z nich, Irma Gabrhelová, odešla na onen svět v roce 2001, v jejím obydlí je dnes umístěna expozice. Dostaneme se k němu úzkou silničkou po hřebeni, vedoucím ke hranici nad Starým Hrozenkovem.

https://www.chalupazitkova.cz/ 

Vzhledem k tomu, že je sobota a čas dovolených, se ukazuje že podobný nápad jako my mělo hodně turistů, je tu skoro hlava na hlavě. Dorazíme těsně před začátkem poslední dnešní komentované prohlídky. Když však zjistíme, že trvá jednu a půl hodinky a za zády nám již funí blížící se voda shora, volíme raději taktický ústup než prohlídku a následný návrat v dešti. Prostě a jednoduše, utečeme. 

Pro tentokráte se potvrdí, že kdo uteče, vyhraje. Krpál dolů, začíná pršet, naštěstí jakmile dole zahneme na hlavní vpravo a zatopíme pod kotlem, podaří se nám uhnout buřině z cesty (ta víceméně sleduje hraniční hřeben), ještě trochu zmokneme ale není to nic fatálního a cestou přes sedlo Hoferská už jedeme po suchu a osycháme :-).

Ve sjezdu uhneme z hlavního tahu vpravo, naším dalším cílem je vesnička Komňa a v ní umístěna trochu netradiční expozice zvěrokleštictví. Než se nám podaří chalupu s expozicí objevit, trochu bloudíme a musíme se poptat místní informátorky, jdoucí okolo. GPS souřadnice nás totiž dovedou do nějaké ulice s rodinnými domky.  

Chalupa s muzeem se nakonec nachází u hlavní silnice naproti kostelu, ale smolík, zavřeno, a na telefonický dotaz na kontaktním čísle je nám sděleno, že litují, ale expozice je otevřena pouze ve všední dny, kdy je otevřen i obecní úřad…. Nojono, takže zase nic. Takový už je život motocestovatele… 

https://www.komna.cz/obec/historie/obydli-zveroklestice-93cs.html 

Den se již nachyluje, naštěstí buřina odtáhla a je zase pěkně. Moc toho tady asi neprozkoumáme, tak zavelíme k pozvolnému návratu s tím, že by někde přišla k chuti odpolední kávička. 

Tak jo, vracíme se do Bojkovic, čímž uzavřeme kroužek, a pokračujeme přes kopečky směrem Luhačovice. Moc hezká a příjemná silnička nás protáhne lesy až na předměstí lázeňského města. Zkusíme projet lázně a někde se zkusit uplacírovat.

Zámysl se nám podaří rychle zrealizovat, po chvilce jízdy zaparkujeme před místní knihovnou, naproti níž je malá kavárnička se stolky na chodníku. Tedy přesně to pro nás. Strávíme zde poklidnou půlhodinku, odpočatí a osvěžení se vydáme na poslední, návratovou, etapu.

Projedeme lázně, v Dolní Lhotě zahneme vlevo a přes nízké sedélko dorazíme do hlavního údolí, tady vlevo v bok a šup do Zlína.

„Doma“ dáme spršku, zkultivujeme se a posledním bodem dneška je přesun do Radegastovny. Zde se naším tělům dostane čehož si žádají v míře vrchovaté, což je závěrečnou tečkou za dnešním dnem.

www.radegastovnazlin.cz/

Neděle 26. 7. 2020

Dnešní ráno je takové nějaké nijaké. Včera v Radegastovně bylo asi pivek dost, ráno na mně sedí ještě nějaká únavička, no a Honza vedle chrní jako kdyby byla půlnoc. Tak si ještě na chvilku vlezu do spacáku a brouknu si šlofíčka.

Ani napodruhé není nějak chuť se nastrojit a vyrazit do počínajícího vedřince, dneska má bejt podle rosničkářů snad největší hajc tohoto týdne. Takže si spáchám snídani a zalezu ke kompu, kde na mne čeká nějaká ta práce. Honza stále vychrupuje.

K polednímu se i on pomalu hrabe na nohy, a shodneme se, že dnes je ten pravý čas na odpočinkový den. Dáme si tedy od motorek volno, a po poledni uvidíme co a jak.

V odpoledni Honza pojme úmysl projít se po okolí s foťákem, no a já mezitím dodělám svoji práci a po zbytek odpoledne v pohodlí domova čtu knížku o historii Zlína, životopis Tomáše Bati a o výstavbě zdejší fabriky. Zajímavé čtení, doma bych se k tomu nedostal.

Po Honzově návratu se společně projdeme k Rusovi na pivko:-). Jojo, motorkárna je řehole….