Dovolená 2020 3.část - další dva výletové dny
Čtvrtek 23. 7. 2020
Dneska to bude opět výlet pod Liborovým vůdcovstvím, koneckonců, zná to tady nejlíp:-).
Vyrážíme lehce před desátou, inu nikdo z nás není ranní ptáče. Jindra by se z nás opupínkoval a nejspíše by jej trefil psotník a byla by ho škoda.
Ještě se zastavíme v Liborově bunkru a město opustíme výpadovkou na Vizovice. V Lípě nad Dřevnicí zahneme vpravo a pustíme se do stráně. Opět úzký singletrack, naštěstí s kvalitním povrchem nás vede výš a výš. V samotě Lípa – Paseky (nojo, zase ty „Paseky“) pěkně vpravo a po vrstevnici směrem zpět ke Zlínu. Chvilka jízdy a jsme na první zastávce, vyhlídce s odpočívkou.
Bohužel, vynikající výhled severním směrem nám (tedy abych byl osobní, mně) trochu ruší parta puberťáků, kteří si sem dojeli vytuněným (tunění sestává hlavně z montáže něčeho jako výtoková tryska z raketoplánu místo výfuku) fárem, baví se tu a z reproduktorů jim do toho duní něco jako muzika. Evidentně by to tady bez randálu nebylo ono. Asi jsem starej a zaprděnej, ale tomuhle nerozumím. A snad ani tomu rozumět nechci :-).
No nic, v rámci možností se pokochám výhledem a pokračujeme.
Jako obvykle na této dovče jedu poslední s tím, že když natrefíme na něco zajímavého, zastavím. To se právě teď vyplácí, při klesání z hřebene najednou před sebou vidím něco, co je pro tento kraj značně neobvyklé. Malý větrný mlýnek. Pár už jsem jich viděl, ale vždycky to bylo na Ostravsku, Karvinsku a Frýdecko-Místecku. Tamní drobní hospodáři si je stavěli (většinou svépomocí) a mleli v nich obilí pro sebe a maximálně tak pro blízké sousedy. Byly typické otočným umístěním menší větrné turbínky ve středu střechy. No a teď a tady stojí něco takového přede mnou. Zastavím a fotím, nezdržuji se bližším průzkumem neb nikde nikdo a dvířka na zámek….
(Až později doma se tomu věnuji pečlivěji, a po dotazu na dva experty na větrné mlýny je jasno – zdejší mlýnek opravdu stával původně ve výše zmíněném regionu, ale majitel zdejší usedlosti jej zakoupil, rozebral, a opět vztyčil tady. Hmmm, záhada objasněna, úkol splněn:-))
Kolegy doženu dole u křižovatky, signalizuju vše OK , takže vlevo v bok a zamíříme okreskou na Provodov. Za Želechovicemi nad Dřevnicí se silnička na delší čas ponoří do Zeleného údolí, několik vlásenek, krajina se rozevře a jsme v Provodově. Tady opět vlevo v bok, lehce klesáme do Ludkovic. Projedeme obec a za ní zastavujeme u prvního dnešního POI.
Silnice zde podchází nepřehlédnutelný betonový masív – stavebně dokončený most uvažované silnice Zlín – Luhačovice.
http://www.mosty-tunely.cz/objekty/detail/ludkovice-most-batovy-dalnice/
Zajímavé info o silnici je k dispozici jako PDF zde:
https://is.muni.cz/th/ydv0p/bakalarska_prace_Kadlcek_Jakub.pdf
Takže server Mapy.cz u této památky kecá, nejedná se totiž o žádnou dálnici, tím méně Baťovu (Tomáš mrtev, Jan Antonín v emigraci), ale je to jen exemplární případ toho, jak současní editoři/redaktoři svoje výplody chrlí šité horkou jehlicí:-))), viz https://mapy.cz/s/nemuhamene
Odložíme si motorky do stínu chladivého betonu a vyrazíme na obhlídku. Na protektorátní stavbu je most v překvapivě slušném stavu, i když jsou samozřejmě patrné následky jeho neúdržby po celých osmdesát let, co tu stojí. Jak patrno z infa viz výše, tak zřejmě to tu dlouho stát nebude, neboť čas nepostojí a prachy na zakonzervování téhle bezesporu zajímavé ukázky stavebnictví z poloviny minulého století se dozajista nenajdou, protože budou potřeba na p.(píp).oviny jako je Green Deal a podobně.
Nojono, oblezeme, očucháme si to tady, uložíme na paměťové karty, lehce občerstvíme a pokračujeme. Druhý, menší, mostek opodál na místní komunikaci si ponechám na příště, doufaje, že až tak rychle se zase bourat nebude:-).
Procovské Luhačovice jen projedeme a míříme stále dál rovně za nosem. Sehradice, Loučka, Újezd, Vysoké Pole. Tady se dáme vlevo a stoupáme údolím Vysokopolského potoka, až nás silnička vyplivne na holém hřbetu v místech, kde dříve stávala pasekářská osada Ploština
https://cs.wikipedia.org/wiki/Plo%C5%A1tina.
I když jsou prázdniny, tak se zde ve všední den nehne ani noha, parkoviště prázdné, vše uzamčeno. Chtěli jsme navštívit Národní kulturní památník vypálené obce, pobočku zlínského muzea
http://www.muzeum-zlin.cz/cs/objekty/nkp-plostina/
ale ouha, taky zalígrováno. No, člověk by očekával, že alespoň přes hlavní turistickou sezónu bude otevřeno, ale houbes. No tak si to tady obejdeme alespoň exteriérově.
Co se tady na samotném konci přesně stalo si lze přečíst na odkazech výše, osud téhle samoty se přiřadil k více známým Lidicím a Ležákům, jakož i dalším sídlům s obdobným koncem, nejenom v naší vlasti. Že se ve zdejším regionu dařilo obzvláště ke konci války odbojovému hnutí, je vzhledem ke konfiguraci terénu a blízkosti protektorátních hranic jasné. Že proti němu Němci bojovali, je taky jasné, byla válka. Ale že si ti samí Němci vybíjeli vztek a frustraci z nepříznivého vývoje konfliktu na civilistech, prostých venkovanech, je na značně pováženou a je to prostě neomluvitelné. Mimochodem, zdejšího masakru se po boku Němců zúčastnili i Slováci…. zajímalo by mne, kde tihle kousci skončili….
Rozprchneme se po ztichlém a liduprázdném areálu, vydám se na blízký vršek k památníku smutné události. Je pojatý v typickém monumentálním slohu „rozvinutého“ socialismu (1975), naštěstí se jeho autoři nenechali až tak strhnout a celek nepůsobí nabubřele. Nedávno byl rekonstruován a zřejmě přitom přibyly v dlažbě jména bojišť, kde všude rodáci ze zlínského kraje za druhé světové války bojovali. Zmínku o Tobruku nebo Bitvě o Británii by asi soudruzi v pětasedmdesátém neskousli, to by se jim hryzly pumpy a autoři by si následně v památníkové tvorbě ani neškrtli. Dnes jsou zde uvedena opravdu všechna bojiště východní i západní fronty, tak jak to bylo a jak si vojáci tam bojující zasluhují připomenutí.
http://www.obec-drnovice.cz/pamatnik-plostina/ds-1016
No nic, konec mudrování, po čase kulturních vjemů je nutno se postarat i o tělesno, tedy zabrousit někam do vývařovny. Sjedeme zpět do údolí a po několika pokusech se vrátíme kousek zpět, abychom konečně našli útulek ve Vysokém Poli v hostinci Na Lesovni.
Veranda, hezky ve stínu, za chvilku na stole žádané v kvalitě výborné, co více si přát:-) Spokojenost, a doporučení následníkům!
Řádně nasyceni věnujeme na Liborovo přání poobědový čas průzkumu nedalekého rekreačního střediska Ploština, dostal na něj tip jako na místo konání akcí zlínského motoklubu, neboť se nějak nedohodli s provozovateli autokempu v Hovězí. Areál je ukryt v lese kousek za Drnovicemi
https://plostina-rekreacnistredisko.cz/
pronikáme dovnitř, nikde nikdo, ale je otevřeno. Postupně najdeme pana majitele a správce v jednom, posadíme se s ním a dáme řeč. Libor ale přichází s křížkem po funuse, pan majitel, poté co mu dal na jaře čínský zmetek a následná opatření ránu z milosti, hází ručník do ringu a areál prodává jakési firmě. Ta prý ale o další klasický provoz nemá zájem a areál chce přestavěn na ubytovnu. Sice mi není jasné pro koho tady kolem, ale asi vědí co dělají.
Jinak areál je přesně to co motorkáři na setkání potřebují – široko daleko nikde nikdo, končí tady silnice (víceméně i svět), postelí pod střechami hafo a i velký sál. Prostě něco jako známe z Podblanicka nebo Křižanova. Jako místo pro setkání MotoRoute si to ale dost nedovedu představit, zapadlejší a vzdálenější lokalita by k dispozici nebyla :-). Jiřík od Domažlic nebo kolegové ze z Plzeňska by to měli hezky daleko, a ani pro mne to zde není zrovínka za komínem. Zlatej Křižanov:-).
No co se dá dělat, jedeme dál směrem na Valašské Klobouky. Před nimi se dáme vlevo a po úbočí vyjedeme nad Lačnov, kde se krátce zastavíme na rozhled po okolních kopečcích. Poté sjedeme dolů do údolí a v Horní Lidči se dáme vlevo po hlavní. Na konci Lidečka stavíme u pumpy, doplnění, občerstvení a pokochání se siluetami přírodní památky Čertovy skály.
https://nature.hyperlink.cz/vsetinsko/Certovy_skaly.htm
Libor navrhne kolečko přes Pulčínské údolí a Francovu Lhotu. Ok, času dost, tak si jej dáme.
Za pumpou se dáme vpravo, přejedeme nízké sedélko a na úbočí kopce Stráž se na chvilku zastavíme pro rozhled kotlinou Pulčína. Poté dolů, vpravo, projedeme si údolíčko a obloukem přes Francovu Lhotu se navrátíme na „hlavní“ tah. Nu a protože už se čas pomalu nachyluje, vydáme se cestou návratu.
Na ní ale Libor navrhne poslední odbočku. Údolní hlavní pokračujeme směrem na Valmez. Objedeme Vsetín a před Jablůnkou odbočíme již známou cestou na Hošťálkovou.
Na rozcestí Troják se dáme vpravo a několika zatáčkami se vyšvihneme na sedlo, kde se u lyžařského areálu vytratíme z hlavní a pokračujeme úzkou hřebenovkou až na kótu Maruška, kde u meteostanice odstavíme stroje.
Počínající podvečerní Slunce prokresluje šikmým světlem siluetu hřebenu i okolních kopců, modeluje světlem a stíny „panoramata“ a zvýrazňuje malebnost zdejší krajiny. Potuluji se s foťákem kolem meteostanice a rozhledny, občas cvaknu podle mého nefotografického úsudku zajímavý záběr, a daleko nejvíc vychutnávám atmosféru místa a okamžiku. Krásná a hlavně, uklidňující, půlhodinka….
Nojono, čas nepostojí. Scházíme se u motorek a před námi je „jen“ návratová část. Ale i tu se snažíme vychutnat jak jen to jde. Ve svých ranních stopách dorazíme do cíle. Návratová rutina, odložení motorek a hygoška. Dnes máme večerní program zajištěný, máme meet s dalším Zlíňákem, Jiříkem Dukatistou, v sídlištní hospě Zubrovna, kousek pod konečnou trolejbusu.
http://nasehospodazlin.cz/nase-hospoda/
(poznámka – v červenci to byla hospoda pivovaru Zubr, no a v čase psaní tohoto spisku se v ní již čepuje Staropramen. Co vedlo k tomu že se ve Zlíně čepuje místo lokálního moravského piva „smíchovské kyselo“ jest mi neznámo…… no comment)
Posezení v typickém sídlištním podniku nemá chybku. Dobré pivko, slušný catering a hlavně, pohodový pokec s Jiříkem, závěr dne bez kazu a vady….
Pátek 24. 7. 2020
Dneska jsme za ranní ptáky, neboť naše mašiny zavrčí jíž v půl desáté :-). Po dvou dnech výpadů mezi valašské kopce míníme zamířit směrem opačným na jihozápad, do žírných nížin údolí Moravy. Zřejmě nás čeká teplotní inferno, bo rosničkáři věští nepřetržité slunečno a vedřiny. Tak se do toho dáme.
Ze Zlína se vydáme podobně jako včera jižním tahem na Provodov. Zde na rozdíl ode dne předešlého pokračujeme na Březůvky, Doubravy a Velký Ořechov. Naším prvním postupným cílem je obec Kelníky, konkrétně rozhledna na místním vodojemu. Mapy.cz ji neznají a ani turisticky vynikajícně vzdělaná pracovnice z Geneze o ní nemá ni ponětí. Tož jsem zvědav zdali moje zdroje mluví pravdu.
Vystoupáme několika vlásenkami do Kelníků, krabka mne cpe pořád vzhůru za obec. Jasně, vodojem nebude v údolí… Pár set metrů za posledním stavením je jasno. Volnočasový areál, vedle křížek pod mohutným stromem, a tady očekávaný zemní vodojem s rozhlednovou plošinou na jeho vrcholu. Tak odstavíme motorky a věnujeme se místu.
http://rozhledny.webzdarma.cz/kelniky.htm
Z nevysoké plošinky je překvapivě dobrý rozhled, samozřejmě pouze do jižní polosféry, neb na sever brání rozhledu přeci jen vyšší kopce. Rovina kolem Uherského Hradiště jako na dlani. Vydechneme, vychladneme, porozhlédneme se a je načase pokračovat.
Vrátíme se do Velkého Ořechova a odtud míříme na jih k Uherskému Brodu. Zde si dáme díky krabce lehkou exkurzi historickým středem města, pak se napojíme na hlavní „50/E50“ směrem na Uherské Hradiště. Hlavní je nuda, naštěstí netrvá dlouho a jsme ve městě. Zde dobereme palivo a přes Staré Město zamíříme k bývalé metropoli staroslovanské Moravy, Velehradu. Až do něj nedojedeme, neboť naším dalším postupným cílem je archeoskanzen Modrá.
Je vidět, že atraktivita cíle plus prázdniny plus obavy ze zahraničních cest mají za následek přelidnění lokality. Plné parkoviště, davy kolem.
Mno, je čas na oběd, takže catering má pro tentokráte přednost před poznáváním. Zaplujeme do hotelové restaurace, máme štěstí, jeden volný stolík je tu pro nás. Poobědváme slušně, i když láce vypadá jinak :-)))), a je čas na kultůru. Před tím se ještě rozloučíme s Liborem, neb musí zpět za svým jobem.
Prohlídku skanzenu si dáme hezky každý podle svého. Mají to tu dobře uděláno, skanzen je postaven přímo na místě původního osídlení, takže na části skanzenu doposud působí archeologové. Prolezu si co možno a pozvolna se vrátím ke strojům.
Honza projeví přání prohlédnout si nedalekou expozici Živá voda
s unikátním podvodním průhledným tunelem ve sladkovodní tůni. Mně to až tak neláká, odradí mně hlavně davy proudící k atrakci. Raději se usadím nedaleko do stínu (potřebuji vychladnout a zklidnit) a mezitím co se Honza ponoří do živé vody, věnuji se studiu kolem procházející turistické subkultury:-). Obzvláště mé oko spočine na spoře oděných příslušnicích turistického kmene mladší věkové skupiny :-). Léto a parno budiž pochváleno…..
Vzhledem k přeci jen postupujícímu času, předpokládaným davům a odpolednímu hicu vypustíme prohlídku Velehradu (doufejme že tu nejsme naposledy) a rozhodneme se pokračovat dále. No, moc daleko nejedeme, pouze směrem na Zdounky nahoru na kopec nad Modrou. Hned u silnice zde stojí mezi vinohrady klasická dřevěná rozhledna
http://rozhledny.webzdarma.cz/modra.htm
Nablízku jen pár vinařů ošetřujících své viničné tratě, občas se zde někdo zastaví, celkem pohoda. Naštěstí trochu profukuje, takže pocitová teplota je v normálu, což je oproti výhni tam dole příjemné. Takže počumuju po svěže zelených vinicích kolem a je fajn.
Pokračujeme dále a ponoříme se do lesa. Chvilka jízdy a opět stavíme, tentokráte v lokalitě Králův stůl.
https://www.vychodni-morava.cz/cil/798
Pískovcový balvan někdo považuje za megalitický dolmen, jiný za astronomický vizír, jisté je že na místo byl usazen lidskou rukou, ne žádným přírodním procesem. Ve stínu lesa je zde příjemně, takže si v pohodě obhlédneme lokalitu, ani se nesnažíme rozluštit litery na balvanu, a razíme dál.
Cesta přes hřebeny Chřibů je poměrně dlouhá, navíc pořád v lese. Moc dobře se nejede, neboť ostré slunce pronikající listnatými korunami vrhá ostré přechody světlo/stín na silnici, což tedy rozhodně nepomůže „četbě“ poněkud hrbaté silnice, navíc skrývá nerovnosti a spadlé větve atd.
Na rozcestí Bunč zjistíme, že vlevo k rozhledně to opravdu na motorce nepůjde (lívanec a tůristi….), takže dál za nosem, už pěkně z kopce.
Naším vytipovaným cílem jsou dvě rozhledny na hřebeni jihozápadně od Těšánek. Vedou k nim podle map jen polňačky, a jak se po několika výjezdech a návratech přesvědčíme, pro naše stroje by byly obtížně sjízdné. Díky nedávným dešťům a jízdám zemědělské mechanizace jsou ve značně rozoraném stavu, do čehož se nám tedy opravdu nechce. Kdyby to bylo pár metrů tak třeba jo, ale tady je to na delší cestu. Posléze na to pečeme a pokračujeme dál. Halt tady není s náma naše Amazonka Eva – ta by zavětřila a na své lehké mašině by ihned vyrazila. No a nám, lehce potupeným pánům tvorstva by nezbylo nic jiného, než se nenechat zahanbit a pokračovat za ní. A někde si následně pravděpodobně ustlat (mluvím teď jen a jen za svoji maličkost…..).
http://rozhledny.webzdarma.cz/tesanky.htm
http://rozhledny.webzdarma.cz/lebedov.htm
Pokračujeme tedy směrem na Kroměříž, těsně před městem se dáme vpravo, abychom v místní části Kotojedy zajeli k pumpě pro benzín a odpolední kávičku s něčím k zakousnutí. Naštěstí jsou tu stolky, takže kafe v pohodě.
Pomalu se nachyluje čas a navíc se na naše záda tlačí zlověstný černý mrak, což tedy v pohodě nejni. Honzův mrakoplaš vysílá výstražné signály, tudíž je dobré jej uposlechnout a zavelet k návratu. Ta tmavá stěna na západě opravdu nevěstí nic fajného :-(.
Dobrá, přesouváme se hlavní silnicí do Tlumačova, z něj pokračujeme pohodovějšími okreskami přes Mysločovice do Hostišové, na jejímž východním okraji na nás v lokalitě „Na Strážné“ čeká zdejší rozhledna.
https://rozhledna-lesopark-strazna.webnode.cz/
Je zamčeno, nicméně v nedaleké hospůdce platím pouhou dvacku vlezného s tím, že klíč má partička mlaďochů dorazivší sem před námi, máme po nich a nás zamknout a klíč poté odevzdat. Sousedská pohoda…
Rozhlednu si postavili místní nadšenci, okolí upravili na lesopark a tipl bych si, že i zdejší hospůdka je plodem podobné aktivity. Každopádně, z místa i místních v hospůdce vyzařuje pohoda a klídek. Rozhledna se jim povedla, cosi mi říká že i v hospůdce by se dobře posedělo a popilo, jenže halt motorkárna… a navíc ten mrak za náma hrozí stále akutněji.
Tak šup na stroje a hybaj domů pod střechu. Sjíždíme do města, začínají větrné poryvy, dole u Dřevnice sem tam kapka, při stoupání na Terasy už kapek víc a sotva zajedeme do garáží, nahoře vylili škopek. Tak to bylo o fous……
V klidu a suchu dáme večeři ze svých zdrojů a poté klasika :-).
Fotografie
